Že některé články jsou všechny stejné.
Že psát na téma Krása je neobyčejně těžké.
A měla jsem pocit, že jestli ještě jednou přečtu, jak nedůležitá je krása vnější a jak důležitá je krása vnitřní, že se pobleju.
A vzápětí jsem si popřemýšlela, co bych vlastně napsala o kráse?
Protože krása je široký pojem, zahrnující víc než bujný vlas a ňadra dmoucí.
Krása tkví v souladu i nesouladu. V našem vnímání... očima i ušima.
Krása
tkví i ve slovech. Protože slova jsou symboly a představují určitou věc
nebo vlastnost nebo činnost... a tak tu máme krásná slova i ošklivá
slova, hanící slova, nadávky a chválící slova, popisná slova, básnická
slova, slova, se kterých výběrem se autor přímo vymazluje.
To
je přece super! chtělo se mi zvolat, když jsem poslouchala jednu ze
scének Miloše Kopeckého a Luďka Kopřivy. Pusu jsem měla od ucha k uchu,
když se častovali poetickými narážkami.
To je
krása, řekla jsem obdivně při proslovu Jana Wericha v roli krále, ve
chvíli, kdy promlouval ke svým dvořanům chvíli před tím, než vyzval své
dcery ke složení holdu jeho osoby.
To je krása,
pomyslela jsem si a zalitovala, že jsem nebyla v té chvíli v
Lochotínském amfiteátru, ve chvíli, kdy Spiritual kvintet učil
třicetitisícový dav písni Haú, bílou plání a třicetitisícový dav se
chutě zapojil do jejich hry.
To je krása,
strnula jsem v tichu stejně jako návštěvníci Strážnického folkového
festivalu, poté, co Mirek Kovařík přednesl úžasnou Půlnoční mši v dešti
od Václava Hraběte.
To je krásné miminko, řeknu
každé mamince, i ve chvíli, kdy krásné miminko je jakýsi červený a
svraštělý uzlíček. Řeknu to proto, abych udělala radost mamince, která
je vskutku šťastná a vím, že její dítě je pro ni to nejkrásnější na
světě.
Nehledě, že za pár dní se vrásečky vyhladí a z miminka stává opravdu Krásné Ukázkové Dítě.
To
jsou krásné šaty, obdivuji nejnovější nákup kamarádky nebo model, který
vidím v časopisu či na přehlídce. Nehodnotím přitom cenu šatů, ale
střih, látku, barvu...
Mám několik favoritek
nejkrásnějších hereček, protože jsou prostě krásné - ne jen vzhledem,
ale i způsobem chůze, mluvou, držením těla, noblesou - a chováním.
Krásné
obrazy a krásné fotografie si prohlížíme rádi. Ale jen k některým se
znovu a znovu vracíme. Protože na nás působí čímsi nedefinovatelným,
jakousi harmonií, obdivujeme každý tah štětce, barevné odstíny, výraz,
který se malířům podařilo zachytit.
Tiše ácháme nad uhrančivým západem slunce, kdy pro nás příroda maluje nejkrásnější obraz - Rozloučení s dnešním dnem.
A
kupodivu, je nám prima. Cítíme se být vyrovnaní, dobře vyladění, máme v
nitru úsměv a pocit, že bychom mohli tu krásu rozdávat všem kolem.
Je tedy krása i pocit? Má tedy krása nejen vnější působení, ale i vnitřní?
Nemluvím
teď o krásných duších, vnitřní kráse lidí, která se určitě v lidech
skrývá, ale o souznění pocitu vnějšího i vnitřního. Neboť harmonie
zřejmě působí na člověka celistvě - a je tedy harmonie krásná?
Nejen
z hlediska estetiky si troufám tvrdit, že je. Protože pokud harmonie
dělá člověka lepším, aspoň na chvíli, i v tom je krásná.
Byl jednou jeden král - Závěť. Až dosoukají sudičky...
(video smazáno)
Žádné komentáře:
Okomentovat