Dnes jsem nečekaně zachytila vysílání jedné překrásné pohádky Malá
mořská víla. Už dlouho jsem ji neviděla a teď plná dojmů a pocitů sedám
ke klávesnici a vyťukávám slova, do kterých bych chtěla ty pocity
zaklít.
Malá
mořská víla je šestá a poslední dcera mořské královny, která kdysi
opustila svého manžela a celou rodinu kvůli lásce k jinému, pozemskému
muži.
A otec mořské víly, král všech moří, má pro svou nejmladší určitou slabost - pochopitelnou, neboť se velmi podobá své matce.
Je
krásná, mladá a zvědavá - podmořský svět jí nestačí, lapá po každém
slůvku od starších sester, které měly to štěstí, že už viděly svět z
hladiny moře. I malá mořská víla se dočká - v den svých šestnáctých
narozenin vyjde ven a dostává první narozeninový dar - loď, na které se
plaví Princ Jižní říše a lákán jejím zpěvem netuší, že pluje do záhuby..
Stane se však nečekané - malá mořská víla se do prince zamiluje a zachrání mu život, vynese ho z vln na břeh. Je
to její právo, jak později poznamenal její otec, ale už znepokojen
sleduje svou nejmladší dceru. A události se řítí jako neřízený vůz, jako
rozmarný hurikán. Protože král všech moří vidí, že jeho dcera nemůže
pustit prince z hlavy, dojedná okamžitě svatbu s jedním z mořských
vládců.
Jak to je dál, víme. Malá mořská víla
si uvědomí, že má poslední možnost něco podniknout - pronikne k mořské
čarodějnici a získá kouzlo, které ji promění. Čarodějnice jí umožní stát
se pozemskou dívkou, aby malá mořská víla mohla získat lásku svého
milovaného. Ale mořská víla musí zaplatit, zaplatit vysokou cenu.
Čarodějnice jí dá dar neskutečné krásy, ladného pohybu a výmluvných očí.
Ale zato si vezme její hlas, překrásný hlas, který okouzlil prince na
své narozeninové oslavě natolik, že jej vlákal do záhuby a každý krok ji
bude doprovázet bolestí, jako by šlapala po ostří nože.
Sledujeme
další osud malé mořské víly. Má velkou šanci. Je krásná, záhadná a
přináší bohatství perel i úlovků ryb. Je jak šťastné znamení a prince
okouzlí. Jako každý příběh má však i tento své zákeřné místo, nečekanou
osudovou přitažlivost.
Osudovost vůbec v tomto
příběhu hraje velkou roli. Ano, mořská víla se snaží přemoci osud,
změnit svůj život, získat si lásku milovaného prince. Je ochotna
obětovat vše, opustit svou rodinu, vzdát se svého hlasu. Ale přesto osud
nepřemůže...
I když dostává šanci, krutou šanci se vykoupit a vrátit do svého podmořského světa.
A ano, pokusí se. Když všichni spí, malá mořská víla s dýkou v ruce vchází do svatebního stanu.
Co se stane, co změní její konečné rozhodnutí?
Malé gesto, dotek, kdy princ mimoděk obemkne její ruku. Důvěřivě, s láskou.
Tato
pohádka nemá nouzi o silné emoce. Tajemný podmořský svět, touha poznat
nepoznané, malé intriky v moři i na souši, hledání, sny a touhy. Pocit
naděje i ztráty a poznání, že je vše ztraceno. Kolikrát člověk dokáže
pohlédnout pravdě do tváře a přijmout svou porážku? Zejména když vidí,
že milovaná bytost je skutečně šťastna s jinou? A že jeho láska je
opětována?
Ten film mě okouzlil nejen pro
samotný příběh, ale pro prožitek filmového vyprávění, podmalovaný
úžasnou a dokonalou hudbou. Je krásný, je smutný, ale není
sentimentální. City jsou skutečné, osudovost tragická, nevyhnutelnost
volby děsivá. Život za život. Je lepší přežít za cenu smrti milované
osoby? Je lepší zemřít za cenu života milované osoby?
To jsou
otázky a volba, kterou musí malá mořská víla podstoupit. Na ní je
rozhodnutí a jen síla její lásky povede její kroky i její ruku, ve které
třímá dýku.
Příběh malé mořské víly, která pro lásku obětuje svůj život, zná snad každý z nás.
Je snad proto tento příběh tak okouzlující a dojemný?
Určitě ano.
A
taky pro herecké výkony. Skvělou hudbu, která umocňuje pocity, nádherné
texty písní, výborné dialogy a krásně vytvořený "podmořský svět".
Mimochodem... pohádka. Proč je vlastně Malá mořská víla značena jako pohádka? Protože tam vystupují princové a princezny?
Pohádka?
Spíš dojemný a smutný příběh jedné zmařené lásky.
Píseň svatební
Malá mořská víla - jeden z úryvků. Nádherná hudba.
Pohádka / Dobrodružný
Československo, 1976, 84 min
Režie:Karel Kachyňa
Hudba:Zdeněk Liška
Moje osobní hodnocení: myslím, že bez váhání dám 100%, za celkový dojem.
Na závěr několik pěkných komentářů z ČSFD
2.
dubna 2005 uplynulo 200 let od narození nejslavnějšího Dána,
nejdospělejšího pohádkáře a velice významné osobnosti Hanse Christiana
Andersena . České televize to jako tradičně ignorovaly, a tak je docela
smutné, že jsem si to musel připomínat tímto slavným československým
filmem na MDR. Naštěstí už neplatí, že by stejně tak ignorovaly tuhle
drastickou pohádku, jíž svou atmosférou i vyzněním předčí málokterá
jiná. Mně osobně se zamlouvá nejen nesmrtelný příběh, stylově
symbolistně jednající postavy, ale i dokonalá vizuální a hudební
stránka. A především: tahle pohádka se vám bude líbit bez ohledu na váš
věk.
"...takové
to bylo smutné milování." A právě ta hořkost příběhu je fantastická!
Vyhýbá se klišé, nebalamutí, že život je jedna velká výhra, ba naopak mě
tohle zasáhlo mnohem víc, než každoroční louskání Tří oříšků - jejich
kvalitě navzdory. Ten omamný lesk mě už začal uspávat, a proto Vílu beru
jako odklon od zajetého stereotypu. Navíc ji Kachyňa obohatil o
výtvarno, což je super, a se závěrem ji nasměroval k mým oblíbeným
filmovým věcem. Jak vidno; i pesimismus může být v určitých aspektech
prospěšný!
Temně
modrozelený podmořský svět, podivné účesy , psychedelická hudba, křehká
hlavní hrdinka, tragický konec...asi nejlepší zpracování Andersenova
klasického příběhu, který jsem kdy viděla. Jen ten princ se mi příliš
nezamlouval
Krásné
a důstojné zpracování perfektní předlohy. A že je depresivní? Komu se
nelíbí tahle pohádka a v tomhle zpracování, ten by se nejspíš měl
vyhnout Andersenovým pohádkám obloukem a hovět si v teplíčku u Pyšné
princezny. Dávám za pět. Tuhle pohádku jsem měla svým zvláštním způsobem
ráda už jako dítě a dnes ji mám ráda tuplem.
Jak
trefně napsal Jean Cocteau: "Dno mořské má svá roční období. Jako na
zemi jest i zde je jaro jedním z nejkrásnějších. Korál pučí a houby
vdechují modrou vodu z plných plic…" A v příběhu o malé mořské víle se
jaro najednou protne s podzimem a splynou v opojném a unavujícím
kaleidoskopu nových barev, a známé cesty se ztratí, což se této filmové
adaptaci podařilo výborně vyjádřit. Díky citlivě pojatým dialogům,
skvělé Liškově hudbě a také díky kostýmům, sbližujícím mořské bytosti se
zemí natolik, že to až navozuje představu, že tady miluje a trpí ta
tichá podmořská vegetace a že by to všechno do sebe mohlo skrýt to
krásné ruské slovo vodorosly.
Pohádka
o vítězství nesobecké lásky s tísnivou až bolestně existencionální
atmosférou. Musím přiznat, že se mi vždycky líbilo její zvláští poetické
zpracování, které nechává prostor fantazii a obrovské palbě emocí. Bez
jakékoli pompy, hysterie, pitvoření a popisnosti. Jedna z mála, kde všem
hercům věřím každé slovo... každé zachvění víčka... I po výtvarné
stránce si ji náramně užívám. Klobouk dolů, jak na dnešní dobu
jednoduché filmové triky fungují - a stačí (miluju třeba řešení, jak
moře vyvrhuje Malou mořskou vílu po zásahu čarodějnice). Některé záběry
kamery jsou samy o sobě hotové obrazy! A přitom žádný z nich není
samolibý... Nádherná hudba... Výborně vyřešené kostýmy... A uvážlivě
používané exteriéry z černomořského pobřeží, které tak akorát evokují
sílu, všudypřítomnost a proměnlivost živlů jako je moře (a láska)...Co
ještě dodat? Pro mne dokonalá harmonie.
Skvělá
pohádka, kterou jsem ocenil až v "pozdním věku". Klasických zpracování
už mám dost a tohle byla vítaná změna. Musím nesouhlasit se zdejším
"mazákem " gouryellou, Miroslava Šafránková hrála výborně a Libuši
strčila hravě do kapsy. Ve vzájemné konfrontaci ji dokonce předčila i
svými přirozenými půvaby. Libuše je přeci jenom všude jinde příliš.
Poetika filmu mě dostala, konečně má pohádka taky ještě další významové
vrstvy. Prostě super.
Nedá
mi to a musím reagovat na hodnocení a některé komentáře k této podle
mne naprosto mimořádné pohádce. Nechápu, jak někdo může filmu vyčítat
ponurou atmosféru. Ta je zde naprosto na místě a neumím si to představit
natočeno v rozjuchané verzi. Proto jsem nevěřícně zírala na hodnocení v
modré barvě a koupila jsem si DVD, abych zjistila, zda pro mne také po
letech pohádka neztratila své kouzlo. Dobře jsem udělala, protože jsem
se ujistila, že nikoliv a hrdě se hlásím k plnému počtu hvězd. Malá
mořská víla v podání mladší ze sester Šafránkových je nádherná, křehká
bytost, Radovan Lukavský v roli královského otce přesvědčivě chladný,
jako jeho podmořská říše.
První
kámen bílý s její dlaní srůstá, druhý kámen rudý, zamyká jí ústa, třetí
kámen černý, ten jí v srdci zůstal...A v tom třetím kameni sama navždy
zkamení... Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek v dětství. Jakoby už
tenkrát tímto neuvěřitelně křehkým způsobem, (nejen) Andersenovým
příběhem, ke mně promlouvala intuice ženství (potažmo lidství).
Propojenost vědomí s nevědomím, voleného a nezvoleného, zisku i oběti,
to všechno "v očích Kachyni" doprovázeno tajemnou hudbou a prostředím,
ve mně jako v dítěti rozechvívalo ozvěnu kdesi ze dna duše, která dávala
matně tušit, že všechny jednou budeme malými mořskými vílami a svou
přímou volbou ztráty budeme nepřímo obohaceny...Nádherné, plné,
hlubinné...Sestry Šafránkovy - úžasná volba - dvě strany téže
mince...jako voda a oheň.
Tento
film patří mezi klenoty....aspoň ty moje.Film má zvláštní kouzlo.Viděl
sem ho mockrát a stále mám z něj husí kůži.Mirka Šafránková jako hlavní
představitelka odvádí slušnou práci.Je jemná,krásná a má neskutečně
něžný hlas.Ideální malá mořská víla.Radovan Lukavský je dostatečně
charismatický a přísný.Je to opravdový vládce všech moří.A Petr Svojtka
je neokoukaný,stejně jako Mirka Šafránková svoji roli zvládá
dobře.Samozřejmě kostýmy a ztvárnění podmořského světa je dokonalé.A
když k tomu přičtu vynikající,nádhernou hudbu Zdeňka Lišky,nemůžu dám
méně než pět hvězdiček.
A jako zajímavost dva z komentářů negativních, které naznačují, že film byl zcela nepochopen.
A co nechápu já, je, jak může někdo tenhle film označit za plytký.
A už vůbec za amatérský.
Tak
nevím co si o tom myslet. Podíval jsem se na tvorbu Kachyni a nenašel
jsem tam ani jeden film, který bych měl rád. To pak dost těžko můžu
tuhle pohádku obhájit i sám sobě. Tahle pohádka není moc romantická nebo
dobrodružná, spíš zvláštní. V podstatě je to jen o té víle celkově je
to dost plytké a přímočaré. Neumím si představit, že bych se na tuhle
pohádku o vánocích rád podíval s přítelkyní. Od toho jsou zde mnohem
lepší a poetičtější pohádky.
Takový
trochu moc divadelní a neokrájená pohádka dle Andersona. Přišlo mi to
dost amatérsky udělaný, ale to bude dobou. Říká se, že jde o poněkud
smutné a depresivní dílko, ale výraz nudné by byl přesnější...spoň podle
mého měřítka (už jako malýmu drobkovi mi bylo divný, že u toho ostatní
brečí).
Žádné komentáře:
Okomentovat