Každý z nás má své oblíbené blogy a své stálice. Patřím k nim, mám
své oblíbené a mezi ně patří i stálice. Tedy, polopaticky, blogy, na
které chodím pravidelně a blogy, na které chodím občas...
Lidičkové, kteří píší, mají různé povahy a s nimi promítnutý různý styl psaní.
Jací jsou, se promítá v jejich blozích.
Všimla jsem si toho nejednou.
Některé
blogerky jsou velmi reálné. Píšou ze života a převádí své zážitky a
prožitky do blogových stran. Jejich články dýchají pohodou, někdy z nich
čiší smutek a bezmoc, jindy se ptají. Ale celkově působí příjemně a
pohodově. Jako když jste na návštěvě a hostitel se o vás hezky stará -
nabídne lahodnou voňavou kávu a talířek s výtečnými domácími řezy. Přidá
i talířek s obloženými chlebíčky či jednohubkami, popřípadě namíchá
prima salátek. Cítíte harmonii, přívětivost a dobrou náladu.
Většinou
jsou to ženy, které už leccos zažily, s lecčím se musely v životě
poprat a snaží se brát i dávat trochu humoru a pohody a zpříjemňovat
svět kolem sebe.
A tak tady máme Ježurku, Kitty Diviznačku, Ivet Who, Břetislava, F(r)au Vé, Signoru, Jezinku nebo Ružu z Moravy.
Pak
tu máme blogery a blogerky praktické, všímající si světa, a zároveň
kreativní, přemýšlející nad světem a převádějící ho do podoby nejen
fotografické, ale i básnivé, či úvahové.
Texty napůl eseje,
napůl něco, čemu říkám volné myšlánkování. Texty, ve kterých není jenom
popis toho, co se děje, ale i vlastní názor, vlastní způsob vyjádření...
V
jejich světě máte pocit něčeho známého a něčeho překvapivého. Jejich
fotografické zachycení světa jsou obohaceny osobitým náhledem.
Tohle jsou lidičkové reální i kreativní. Jednou nohou v realitě a nakračující do fantazie.
Vidím
tu Bludickku, TlusŤjocha, Lenku, Arcanu, Ethneu, Edittholu, Čerfa,
Janinku, Punerank, Adaluter, Knedlu nebo Pižlíka1. Sayury, Elisis-diary,
Le fille Ash, Sinai nebo Fotografku Ludmillas...
A svérázného Malkiela.
Zvláštní
skupinkou jsou blogeři, kteří vidí svět kolem sebe takový, jaký je a
moc se jim nelíbí. Hledají, nebo se s realitou vyrovnávají po svém,
bojují se zkouškama, se školou, dostávají první nebo opakované "štulce"
od života a vidí, že není všechno takové, jak by chtěli. Přesto doufají a
perou se dál a snaží se brát to, co je.
Někteří z nich
nevzdávají své představy a někteří berou realitu takovou, jaká je, v
pohodě - život je od toho, aby se žil. Říkají - chceme víc. A taky
říkají - jsme to, co jsme.
Alisa, Xavier Fender, Sever-rat, Storryteller, Šárka na svém sakrovníku, Jannah, Gabriel Décay, Pavel fotící život kolem ...
A
poslední skupinka, to jsou snílci. Snílci, kteří jsou hlavou v oblacích
a jen špičkama se dotýkají země. Kteří natahují ruce a chtějí utrhnout
slunce, létat na obláčku a tančit s rusalkami. Malují obrazy a tvoří.
Otvírají bránu fantazii a vpouštějí do našeho světa jednorožce, víly,
magickou sílu vod a měsíce, číst jejich povídání je jako vnímat poezii.
Kouzelné, básnivé texty. A ze všech dýchá jakási touha - touha po
lepším, dokonalejším světě, touha po tom, co není. I když ví, v jakém
světě žijí, svých snů se jen tak nevzdají. Jejich světy jsou úžasné.
Byli
jste se někdy podívat na blogu Šeříkové víly? Nebo na jejím bývalém
blogu (Ta)jemná kakaová? Znáte kreativní blogy Labandy, Beatricie a
Lofn? Četli jste nádherné povídání u Mnišky Tefohe? Viděli jste úžasné a
jedinečné obrazy Lucerny? Obdivovali jste někdy úchvatné layouty
Dincie?
Sedmikrásku, kterou
mnozí znají ještě z dřívějška pod jménem Ebolin, připisuji sem - i když
Sedmikráska je směs všeho, příjemný pobyt u kafe a zákusků, kousek
reality, trocha nespokojenosti, touha po něčem dokonalém a sny, které
přivádí na svět svého blogu...
V těch lidech je krása a pobývat na jejich blozích je příjemné. Obohacující.
Něco nového se dozvím, něco nového mě rozesměje. Něco nového mě přiměje k zamyšlení - a něco nového mě pohladí po duši...
A mám tu pro ně květy. Sice bez vůně, ale pestré, barevné, jako oni sami.
A pokud se chcete podívat na ty úžasné blogy, najdete je v mých Oblíbených, nebo v Návštěvní knize...
A pokud jste se tady nenašli, nezlobte se, prosím. Není to schválně, prostě se mi sem všichni nevejdete.
Žádné komentáře:
Okomentovat