Já zase můžu říct - nudíte se? Vytáhněte hadici od pračky z vany a zapomeňte ji tam vrátit. A spusťte prací proces.
Toto
opomenutí jsem si uvědomila hned po prvním pračkovém odstřeďování. Po
počátečním odsávání mopem jsem se vykašlala na mop a vytáhla staré dobré
rozstříhané kusy trička. Jde to líp.
Na
velikonoční pondělí jsem se taky nenudila. Vytáhla jsem totiž sekanou z
mražáku v neděli večer, ale dala ji do ledničky, místo do linky (maso
nemůžu nechat bez ohrožení přímo venku, to víte, kočky) a když jsem ji
asi kolem jedenácté dopoledne vybrala z ledničky, byla téměř ve stejném
zmraženém stavu. Než povolila, bylo asi čtyři odpoledne, takže jsem
dekadentně poobědvala o páté.
A když už jsem si špinila lis na
česnek od česneku, vyrobila jsem si hnedle skleničku lisovaného
česneku. Na nějaký čas můžu odebírat přímo z ní. Je to sice trochu
piplačka, ale zase, než pokaždé čistit česnekový lis, je lepší tahle
varianta.
Sklenička od dětské výživy je úplně dostačující.
Tento
týden jsem zažila horkou chvilku s hledáním peněženky. Vím natuty, že
jsem ji měla v práci. A přesně tam jsem ji nemohla najít. Nebyla na
pultě, pod pultem ani vedle pultu. Nebyla ve skříňce, na stolku, ani v
tašce, kterou jsem pro jistotu vysypala (a ten bordel znovu házela
zpátky). Nebyla ani u mě v pracovně.
Bane.
Byla u mě v pracovně, ve skříňce, kam ji běžně ukládám, jen o poličku výš. Potvora.
Známé
rčení, že když je hlava blbá, trpí celý tělo, se mi potvrdilo opět
tento týden. U Sedláčků jsem koupila chleba, rohlíky a pár drobností. V
práci jsem si chtěla dát rohlík s nějakou drobností, protože jsem měla
hodinovou pauzu. Rohlíky jsem nenašla, tak jsem se vydala směrem ku,
jestli jsem je tam náhodou nezapomněla. Pokladní chvilku přemýšlela, ale
pak seznala, že ne, u poklady rozhodně ne a jestli jsem je nechala na
odkládacím pultě, tak je někdo sbalil.
Vážení a milí, nesbalil. Když jsem se vrátila, rohlíky jsem objevila ve skříni, schované za taškou.
Takže asi tak nějak se člověk nenudí...
Žádné komentáře:
Okomentovat