Správné auto pro Bárbínu?

Dnešní článek není obvyklá třistapětašedesátka. Asi proto, že třistapětašedesátka nečekaně skončila, zahynula na úbytě.

Seznala jsem, že vést tento projekt tímto stylem dál nezvládám, prostě proto, že už nemám dost podnětů.

A psát každý den o tom, co jsem měla k snídani nebo obědu, to si můžu zapsat doma do deníčku a nemusím s tím otravovat široké okolí, které taky snídá a obědvá a nepovažuje to za nic světoborného. Spíš se divím, že jsem to vytáhla na schopných pětatřicet týdnů. Na to, že jsem lonťák, který se pohybuje převážně na lontu (tedy vesničanka, která se pohybuje mezi vesnicí a malým městečkem), jsem naflákala dost fotek a sebrala i několik opravdu zajímavých výcvaků (namátkou starý dům v Blučině, okolojdoucí a na chvíli spočinoucí kočku tříbarevku, Sametku na monitoru a červenou rukavici na koši odpaďáku). Bylo to docela fajn psaní a kupodivu jsem většinou nacházela dobré věci, jen občas propady.

V projektu jako takovém však už pokračovat nebudu, zbaběle to vzdávám. Ale budu pokračovat s fotkami, jen jiným způsobem.

Tak třeba dnes. V práci jen jednu klientku, achich, pak jsem zašla na hřbitov, zapálit svíčku a začít odklízet vánoční výzdobu (pokračování v pátek) a pak směrem klášter.

Předtím však prošla ulicí, na které jsem zahlídla nejen překrásné magnolie (budou příště), ale i jedno nádherné autíčko, při kterém pohledu mi srdce zaplesalo.

Neřeším technické parametry, ale vzhled.

Posuďte sami!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

P.S. u poslední fotky se mi nepodařil zachytit vnitřek. Pro úplnost, růžová byla i palubní deska, nebo jak se tomu říká.

A fakt nevím, kdo byl majitelem onoho auta, zda Barbie nebo Ken, nebo někdo normální, komu se prostě jen líbí růžová barva.