Ne každá cesta na úřad musí být nudná

Kdo sem chodí, ví, že si zpestřuji i celkem otravnou cestu za daněmi, nejlépe focením. Těch zastávek cestou, co jsem podnikla, focení v parku, focení domů, focení detailů, které mě zaujaly... nezapomenu na úžasnou fotku, kterou jsem pořídila v Tyršových sadech.

To bylo jaro, na stromech bílé jarní květy jak sněhové vločky a tento stromek ještě s loňským neopadaným listím. K tomu zelený koberec travičky, která se teprve proklubává.

V těchto dnech podnikám obdobné cesty, jen s jiným účelem. Ale i tyto jsem si rozhodla trochu zpestřit, zvlášť, když mě něco zaujalo.

Tak třeba cestou na zdravotní pojišťovnu. Mám prostě ráda pohledy na střechy, vikýřky, vězičky, vlysy, reliéfy. Navíc pohledem přes větvoví, které už je napůl holé.

A také oblačnění na úžasně modré obloze.

A na sociálce. Tam to teda nemiluju, ale co miluju, je číselný systém. Který jsem ocenila poprvé ve spořitelně, kde tím pádem odpadly ty šílené třířadé fronty, které se pak u okýnek nějak rozpadaly na jednotlivé klienty, ale občas také tlačenice a hádky, kdo se k tomu okénku dostane dřív, pak jej zavedli na poštu, na pojišťovnu a leckde jinde, někde i u doktorů. Férový systém, jistý, nemusím se hádat s nějakým blbcem, jestli mě předbíhá nebo nepředbíhá.

Cestou ze sociálky (pojištění) jsem minula miniparčík, kde jsem před lety ofotila sochu, která je dnes černá a která měla tehdy červenou hlavu.

Takto předtím i dnes

A u téhož parčíku mě zaujalo půvabné zátišíčko. Pozdní listopad s babíletním laděním.

Neobvyklé grafitti, které vypadá trochu jako stíny stromů (vedle zátiší z Tyršových sadů má druhá TOP fotka v soukromém žebříčku)

A při cestě na Šujanovo náměstí mě zaujala krásná sytě modrá budova. Přídavek k Peugeotu.

Cestou necestou, polem nepolem - a tady mi foťák zdech.

Naštěstí Benčík nezdech úplně, ale klekly jen baterky, takže baterky dobity a další cesta. U Zvonařky záběr na Vaňkovku.

Tento záběr na Petrov focen z oken ÚP.

A z oken ÚP jsem zabrala i jeden půvabný obrázek starého už notně omšelého domu se zarostlou zahradou.

Ve vzduchu dnes poletovalo listí, kousek nad zemí, nebo vířilo v divokých spirálách. Inu, šibal větřík.

A poslední záběr - jak symbolický mi ten ostnatý drát připadal. Nemyslím ve smyslu stavění nových hranic, což je dnes aktuální, ale ostny, které bodají a dráty, které svazují.

A toť vše... Dnes i minule foceno Benqem, ten kompaktík je prostě skladnější - a zatím nezklamal. Pro nikouška si nechám zase jiné dny. Aby na sebe nežárlili, moji fotografičtí frajeři.