Vpravo kýč jak noha!

Proč ten název? Jela jsem do Lajhladu na otočku a zpátky pěšky ke klášteru s focením, přistoupila do autobusu a pokračovala domů. A najednou takový namakaný borec na předním sedadle pohlédl do strany a zařval na celý autobus: vpravo kýč jak noha!

A měl pravdu, ten namakaný borec. V zapadající nádheře se skvěl červánkově růžový, v soumračné modři napůl utopený, sluneční kotouč. K dovršení všeho prosvítal za stromy, takže vrcholná romantika na třetí.

Bylo mi trochu blbé fotit v autobuse, ale měla jsem to udělat. I když jsem okamžitě po příjezdu lapla kolo, ten sluneční kotouč už byl pryč. Rozdíl asi čtyř minut. Nestihla jsem to včera, ani dnes - protože dnes už slunce nevykouklo a od rána poprchávalo. Zítra jsou u nás hody, tak aby stárci nevyšli ze cviku (každoroční déšť).

Ale naštěstí mám pár západů slunce z pondělka. Nejsou tak červánkově růžové, spíš ohnivé. Ale stejně krásné.

Zkrátka, kýč jak noha.