Patnáct mínus

Název románu Patnáct mínus je docela atraktivní a zmínku o něm jsem zachytila na několika blozích. Protože jsem si knihu chtěla přečíst, recenze jsem moc podrobně nečetla. Ráda se totiž nechávám překvapit.

Měla jsem kapku štěstí a knihu objevila v knihovně. Reality show o život. To mě docela nadchlo, zajímavá myšlenka, podobné romány už jsem četla a byly strhující. Running man, Hunger games, Dlouhý pochod.

Začátek byl docela solidní. Rozhovor s tvůrcem Patnácti mínus a s člověkem, který tuto zkoušku podstoupil a přežil.

A vzápětí skok do přijímání nových členů.

Don je jeden z patnácti. Podal přihlášku do hry... proč vlastně? Má matku i přítelkyni.

Skupinu patnácti vysazují na jakémsi rozlehlém ostrově, jediné, co dostanou k výbavě, je dobré ošacení a boty, batoh, nůž a dvě čutory na pití. V rámci orientace ještě přidají jednu mapu a kompas.

A hledej, šmudlo.

Od té chvíle nastává rapidní sešup úrovně románu. Ono to teda nebylo nic moc ani úvodní sekvenci, ale čekala jsem, že se všechno rozběhne a bude následovat dobrodružná pouť, plná nebezpečí.

Kdepak.

Následovala klasická reality šou, jakou si pamatuji z Vyvolených, nebo toho pitomého Big Brothera.

Polovina lidí se povaluje na pláži a hraje si na piknik, zatímco druhá polovina plánuje a zkouší něco podniknout.

A ta sbírka, co se tu sešla!

K pomilování.

Několik jedinců se záhadnou minulostí, jeden psychopat, jeden slaboch, jedna Barbína (co tam vlastně dělala, nechápu, neměla ani kondičku, ani potřebu vyhrát peníze).

Samozřejmě, na rozdíl od Big Brothera se tu hraje o život, neboť pochod napříč ostrovem není žádná selanka. Nejenže dochází k záhadným a brutálním úmrtím několika členů, ale objevuje se i jeden domorodý kmen, poněkud agresivní a útočný... se svéráznými metodami mučení a zabíjení nepřátel. Nepřátelé jsou v tomto případě pochodující děvčata a chlapci.

Co se mi nelíbilo na tomto románu - přemíra brutality. Chápejte, nemám nic proti brutalitě v románech, pokud jí není moc a má svůj účel. Ale brutalita v Patnácti minus mi připadala přehnaná a sloužící hlavně k tomu, aby šokovala čtenáře. U některých pasáží jsem měla dojem, jako by je psal puberťák, rochnící si před nějakou televizní vyvražďovačkou. Jako by v duchu nebo nahlas povzbuzoval své fanoušky k ještě větší razanci.

Některé scény byly opravdu na hlavu. Nejenže je popisoval divným stylem (opravdu mi připadal jako povzbuzující fanda při sledování zápasu), některé akce mi připadaly nepravděpodobné. Přesekl domorodci jediným úderem sekery hlavu? Ve chvíli, kdy se zvedal ze země? Pokud vím, i zkušení kati měli občas problém na jeden zásek oddělit hlavu od těla. A to pracovali v klidu, soustředěně a s pořádně nabroušenou širočinou. Mimoto stačil při útoku domorodců a boje s nimi sledovat dění kolem a glosovat, jak si kdo počíná. (Sám bojoval s několika domorodci zaráz, aby bylo jasno...)

Chvílemi mi připadalo, že se autor zřejmě inspiroval Dobrodružstvími Indiana Jonese, Gladiátorem, Hladovými hrami,Štorchovkami a Poplachem v Kovářské uličce. (Už jméno Don - podle psa... vize hlavního hrdiny, že prochází šedou krajinou a vidí své mrtvé kamarády...)

Ostatně, nafotila jsem pár ukázek (za poslední mírně rozmazané se omlouvám, ale knihu jsem už vrátila, takže nemůžu přefotit znovu...)

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Můj verdikt:

30% a odpad. Jsem ke knihám velkorysá a leckdy zkousnu i něco nevěrohodného, ale tohle je pro mě odpad (přestože na Databázi knih to mělo celkem schopné hodnocení).

Jo a mile mě překvapil s doslovem. Doslov byl psaný jednoduše, stručně a přitom zajímavě. Kdyby takhle vedl celý příběh, mohl se vyšplhat na daleko vyšší procentuální metu.

A díky tomu doslovu získal oněch 30%...

A taky díky Bakarimu, jediné zajímavé postavě v celém příběhu.

Ale kdo chce, ať si knihu přečte! Může i zaujmout. Ale doporučuji, půjčit si ji. Na koupi by to byly vyhozené peníze...

Alternativa? Kvalitnější?

Už v úvodu zmíněný Running Man, Hunger Games a Dlouhý pochod.

(Zdroj obalu knihy - Bastei moba)