Hodnocení blogu... Labanda

11.1.2011

(dávám sem z nostalgie, Labi blog byl příjemný, a byla jednou z prvních, kterou jsem objevila.
A to hodnocení bych dnes změnila v - nech všechno, jak to máš. Protože závěr hodnocení přesně seděl a když pak svůj blog trochu upravila, už to nebylo ono)

Potkala jsem anděla

10.1.2011

Bylo to ve snu. Bylo a nebylo. Nebylo a bylo.

Hledala jsem a nevěděla co.

Šla jsem a hledala jsem.

Bloudila jsem lesem a vyšla v pustiny.

Cesta ztracená do neznáma...

Krvavě vzplál obzor.

Nebe zuřilo utajeným hněvem.

A když jsem se ohlédla, sestoupil měsíc do mých smutků.

Zavřete se nade mnou, cáry temnot, šeptala jsem do dlaní.

A z mlhy vzešel anděl. Hrozivý a teskný.

Ty chceš najít cestu? Proč mě nepožádáš?

Bojíš se?

Nevěřila jsem tomu, co vidím.

Ty nevěříš na anděly, osud ani zjevení.

A smutně stál s křídly schoulenými.

Byla mu zima z lidského sobectví?

 A potom vztáhl ruku

a dlaní rozžal světlo v temnotách.

Jak lehký plášť mě světlo pohladilo.

Jak lucernu v dálce by rozsvítilo.

A když jsem se ze snu probudila...

Byl tam.

A maloval úsvit modrým štětcem.

Se zlatou tečkou na obzoru...

(Původní fotka vyfocena několik dní před, při jedné procházce. Později vytvořeny prolínačky a celkově to ve mně evokovalo tento fantaskní minipříběh.

Jak si (ne)dávat předsevzetí

2.1.2011

K bilancování minulého roku patří většinou i novoroční sliby a předsevzetí.

Ve chvíli, kdy si je dáváme, sami tomu věříme. A věříme i tomu, že předsevzetí splníme.

A někteří už si snad ani předsevzetí nedávají...

Dělat bilance či nedělat bilance?

1.1.2011

Ze se ke konci roku bilancuje a na začátku nového roku se dávají předsevzetí, to už dnes není žádná novinka.

Bilance není špatná věc. Zviditelní se mi všechno, co jsem během roku udělala, co se mi podařilo a co nepodařilo, co jsem získala, a co ztratila. A najednou přestávám mít pocit, že ty týdny a měsíce uplynuly, aniž by se cokoliv stalo. Protože přece jen - stane se tolik věcí, a my nemáme čas, ani chuť je zaznamenat. Spoustu věcí totiž bereme úplně samozřejmě.

Jak na Nový rok, tak po celý rok

1.1.2011

Zdá se, že proti včerejšímu vlezlému mlhavému protivnému Silvestru je první den nového roku rozzářený, sluneční a usměvavý.

Nový rok je většinou jak stvořen pro bilancování - pro zajímavost jsem se šla podívat do svých loňských lednových předsevzetí.

Měla jsem prorockou vizi a předsevzetí jsem si nedala žádné.

Ale chtěla jsem se o pár věcí pokusit:

P.F.2011

30.12.2010

Přeji Vám dobrý rok. Vykročení pravou nohou. S čistou hlavou a s nadějí.

Kapku štěstí. Splnění jednoho přání. Může jich být i více!

Udělat radost někomu dalšímu.

Najít, co je ztracené a udržet si úsměv.

Hodně štěstí v Novém roce Vám všem!

Zastavte čas. Chci vystoupit.

30.12.2010

Vteřiny a minuty se stíhají navzájem a v nekonečné honičce nám kradou čas.

A v té rychlosti si uvědomuji, že už je to vlastně šest dní od Štědrého večera.

Jak je to sakra možné?

Něco o bolesti na duši aneb Téma týdne

26.12.2010 (téma týdne)

Jak se dá Bolest na duši napsat na povel?

Obecně mi témata týdne nevadí, některá mě inspirují, k jiným jsem vlažná. Ale vyhlásit v týdnu, kdy přicházejí vánoce, téma Bolest na duši, mi nepřipadá zrovna jako dobrý nápad.

Inzerát

21.12.2010 (emailovky)

Pro všechny osamělé ženské duše, které mají pocit, že vánoce bez drahé ztracené polovičky nepřečkají.

Pro všechny osamělé ženské duše, které si myslí, že musí slavit vánoce ve dvou (ve třech, čtyřech, a nevím kolika dalších osob).

Pro všechny osamělé ženské duše, které mají pocit, že když nemůžou pro někoho uvařit a někomu uklidit, že jsou bezcenné a zbytečné.

Předvánoční ulétání aneb nikdy nenajdeš co potřebuješ

19.12.2010

Chtěla jsem dát jednu mírně praštěnou předvánoční šuplíkovou.

Ale šuplík se mi záhadně vyprázdnil a místo sešitu s profláklými básničkami tam zíral sešit se zaznamenanými sci-fi povídkami.