Carrie 2013

Na blogu Mia Karinga jsem objevila krátký, ale šikovný odkaz k filmu Carrie 2013.

V New Yorku se rozhodli předvést, jak vypadá telekineze v praxi. Postavili novou kavárničku a čekali na první hosty.

Můžu říct, že vidět to na živo, jsem stejně v šoku jako oni.

Jako upoutávka na Carrii to nemělo chybu.

Projekt 365-14

..

22.10. úterý - ráno práce, pak k zubařce a znovu práce. (Jen houšť). Cestou kolem silnice jsem viděla nějak moc pneumatik. Když pominu klasické vyhazeče, kteří jako by se domluvili, napadlo mě naložené auto, kde byly pneumatiky špatně zabezpečené a prostě padaly během jízdy. Ovšem nechápu, že si toho pak nevšimli. Nebo všimli a kašlali na to. Nebo je opravdu někdo vyhodil. Chtěla jsem to objet druhý den (a spočítat je), jenže pršelo a bylo hnusně, no...

Liebster blog award

Nejdřív mě oslovila Magicforever, podruhé mě nominovala Kariol. (Jestli jsem se ocitla u někoho potřetí, zatím nevím...)

Tak ono to ještě není tak zlý

Ve středu už mi připadlo, že máme po sezóně, tedy po babím létu. Ale ještě není tak zle. Stačila jsem ulovit několik záběrů pěkných, některých plusmínusových a dva, které se mi vůbeec nepovedly.

Projekt 365-13

Dnem za dnem se nemilosrdně kulí a občas jsem přistihla čas, že šulí. Tedy, klame tělem. V jednu chvíli na hodinách 37 a pak přeskočena minuta a náhle 39. Žádná sranda! Čas jsem přistihla při šizení i tento pátek. Na mobilu 23 (minut) a než jsem se přezula, bylo 25. Cožpak se přezouvám dvě minuty? Jo, ještě jsem si mezitím opláchla ruce. Asi si je oplachuji minutu a půl.

Ale zpět k třistašedesátce:

This land

Na tuto písničku jsem narazila na youtubku teprve nedávno. Přestože na kazetě ji mám nahranou už dost dlouho.

Cestou necestou, polem nepolem 19.10.2013

Jak jsem jela k tetičce na návštěvu, jela jsem na kole. Ještě bylo hezky a ono mě to prostě svedlo. Takže nezbytné propriety a hurá na kolo.

Odkládám

(...aktualizace článku k TT)

Něco pro zlepšení nálady

Tak abychom si trochu spravili náladu...

Smazaná, jaká potupa

A nedá si říct a nedá.

To by se dalo říct i o mě. Někdy jsem jak ten troll, co mlátí hlavou do zdi ve snaze ji prorazit. Pak se naštve, protože zjistí, že to nejde, dá si pár dní (týdnů nebo měsíců) voraz a pak si řekne, že to zkusí nanovo, že zeď už je načnutá a tak snad už musí povolit, herdek!