To
by se dalo říct i o mě. Někdy jsem jak ten troll, co mlátí hlavou do
zdi ve snaze ji prorazit. Pak se naštve, protože zjistí, že to nejde, dá
si pár dní (týdnů nebo měsíců) voraz a pak si řekne, že to zkusí
nanovo, že zeď už je načnutá a tak snad už musí povolit, herdek!
Ne, tahle zeď je pořád stejně zabedněná.
O
co jde? Že jsem napsala komentář k článku na Srdci blogu, ohledně
Posílení komunity blogerů. Fantastická myšlenka, že by se mohlo více
spolupracovat ve smyslu blogeři versus admini, byla okamžitě pokroucená
faktem, že S.R. (nebo jeho poskoci) opět smazali několik komentářů pod
článkem, včetně toho mého.
Já nevím, je to tradice Srdcete blogu? Nebo tradice Standy Rulce? Třeba je maže jen z principu, protože má tu moc.
Jako malý děcko, zdá se mi.
Ale dost Standy Rulce, Srdce blogu a článků na něm.
Dala
jsem si kafe a kousky buchetky připálené (příště si dám pozor na
teplotu pečení, jestli to nemám moc naprudko!) a u hlavy mi vrněl
kocourek. Pan Sametka se totiž naučil neskutečně příst! A to bez
přihlášení do kurzu, prosím. Pan Sametka je vůbec šikovnej číček, naučil
se vartovat u dveří a v okamžiku, když otevřu, vyklouzne na ulici. Dnes
jsem ho nechala, protože jsem vláčela tři tašky s nákupem (tedy jednu
přes rameno, jednu v ruce, a jeden pytlík s granulemi). Leč, očividně se
zalekl, že ho na ulici nedoprovázím a během několika vteřin byl zpátky
doma, v bezpečí.Jenže, je to jedinec odolnej a tak podnikl
druhý výpad v okamžiku, když jsem se vracela zpátky z rychlého focení
(nádherné oblačnění). Zatáhla jsem domů kolo a šla ho sledovat na ulic,
přičemž jsem zavřela dveře. Bouchnutí dveří ho znejistilo, než si
uvědomil, že tam jsem, tak lehce zpanikařil. Potěšilo mě, že se díval po
oknech, že by na nějaké vyskočil. Přece jen je mazanej!
Dávám
si ještě pořád kafe, poslouchám upoutávky na Terapii a co mě minulý
týden nadchlo i znechutilo, je fakt, že na ČT2 běží seriál Hra o trůny,
už šestý díl, a já to proflákla!
Terapie mě bavila, ale dnes při repríze mi poněkud leze na nervy.
Bolí
mě uši. Vytahuji náušničky, které jsem si koupila. Jednoduché, levné, s
kamínky. Zlatou jsem ztratila už zjara a tu druhou minulý týden.
Jenže... zlato je jediný kov, který mi nedělá zle. I když, měď mi taky
nedělá zle.
Čtu Tetováno krví a nebaví mě to.
Dočetla jsem Mladého muže a bílou velrybu a bavilo mě to. Vytáhla jsem
vzorky s pletením a v hlavě se mi míhají představy na různé šály a
šátky. Chystám se na ovonění a obarvení mořské koupelové soli. Vůně růže
a vůně caffe latté, barva růžová a hnědočervená. Co z toho vznikne, je
ve hvězdách.
Poslouchám Breaking dawn. Ať si je Twillight jakej je, hudbu měl dobře vybranou.
Pan Sametka mi právě shodil Tetování krví. Asi taky usoudil, že je to kravina.
A takhle divoce se cítím po tom včerejším výmazu.
P.S. pro jistotu si začínám zálohovat letošní zápisky z blogu. Kdoví, jestli nebude smazán jako ty moje komentáře.
Žádné komentáře:
Okomentovat