Krása otvírá dveře

Je nespravedlivý tenhle svět.

Povrchní, falešný, nevyzpytatelný...

Protože, jak řekl jeden myslitel - hodně lidí je chytrých i hloupých, ale málokdo je slepý.

Jsme zajatci vlastních očí. Vnímáme to, co vidíme. Snímáme vnější povrch, barvy, perspektivu, strukturu, harmonii.

Proč nám však některé věci připadají harmonické, nevím.

Jen proto, že nám to řekli? Že nám řekli, které barvy k sobě ladí a které nikoliv?

Nebo sami vidíme barevný soulad či nesoulad?

Rádi se díváme na červené hlavičky tulipánů. Vodotrysky rozkvetlých zlatých dešťů. Něžnou krásu bílo-žlutých narcisek. Fialkové a oslnivě žluté kosatce. Růže všech barev a vůní... dokonalost smrkových jehliček, krásné, přímo umělecké žilkování listů, drsnou strukturu stromové kůry.

Mnohé z barev a tvarů nás inspirují k napodobení - v oblasti módy i v oblasti bydlení.

Šaty, boty, šperky, kabelky...

Domy, ploty, zahrady.

A pak, módní trendy a módní ikony. Že šaty dělají člověka, je prostě pravda odvěká. Ale nejsou to jen šaty, je to i účes, líčení, doplňky a chování. Nauč se oblékat, chovat a vystupovat jak hvězda - nejdřív budou koukat, pak budou říkat to je primadona, a nakonec tě budou uctívat jako superstár.

Ale to přeháním, jasně.

Chci říct - v tomto povrchním světě se díváme na povrch. Jsem si vědoma a osobně jsem se s tím nejednou setkala, že lidé hodnotí především očima a pravdaže i ušima. Protože nejen vnější vzhled, ale i způsob vyjadřování, mluva, a řeč těla, je rozhodující pro první posouzení. Každý kašle na krásu duše nebo vnitřní chvályhodné vlastnosti. Aspoň zpočátku.

V osobním životě je většině lidí krása putna. Kašlou na nějakou krásu, když drží v ruce složenku na zaplacení inkasa nebo doplatek plynu či elektřiny. Nějaká krása je jim šumák, když je chytne bolení zubů a rvou do sebe už šestý ibalgin a modlí se, ať už je proboha ráno, aby mohli vyrazit k zubařce.

Ale zkuste hledat práci. Někdy máte pocit, jako byste přistáli na Marsu. Hodnotí váš vzhled i chování i ve chvíli, kdy byste vzali i místo v pokladně marketu.

Nedejbože, že se ucházíte o lépe placené místo. Je vám čtyřicet? Jste staří. Je vám dvacet? Jste mladí. Ale pěkní, pěkní, pěkní... a protože krása je otevřený doporučený dopis, jak pravil klasik, pěkní a mladí mají zelenou.

Krása je ošidná, což může potvrdit každá miss nebo královna místního plesu, po dvaceti letech. Mnohým takovým kráskám najednou zbudou oči pro pláč, protože svou krásou žily a na svou krásu sázely. A najednou uteče několik let a krása je okoukaná a hle, ochabují svaly a hle, objevují se první vrásečky a hle, pleť je nějaká povadlá...

Nojo, holka. Na focení dobrý, to zvládne retuš. Ale ve skutečnosti?

Máme nové, mladší a svěžejší.

Krása je výhodným artiklem už od věků. I Kleopatra se krášlila, jak jen mohla, dopřávala si omlazující koupele, zábaly, masáže, pečovala o svůj vzhled - a přitom nemusela. Byla přece královna. Jenže věděla, že hezká tvářička vzbuzuje sympatie a obdiv.

Hraběnka Čachtická též brala koupele, když nepomohly bylinkové, dávala živočišné, neb rudá dodává energii a vzpruhu, a pak, jak řekl Dracula, krev je život.

A kolik milionů a miliard se investuje do kosmetiky? Krémy, olejíčky, pudry,rtěnky, řasenky, make-upy, retušující drobné nesrovnalosti. Peelingy, vypínací krémy, zábaly, později vystřídané lasery a nakonec plastickou operací.

Říká se, že krása otvírá dveře. Něco na tom bude. I já se zbaběle přiznávám, že mě dřív zaujme krásný člověk nebo krásná věc. Taky jsem povrchní a příznivě na mě zapůsobí někdo, kdo je pěkně oblečen, upraven i nalíčen. A komu to sluší.

Ale snažím se, snažím, aby to nebylo jediné a hlavní měřítko. Neopovrhuji proto lidmi, kteří nejsou tak obdaření.

Neboť pod krásnou slupkou může být pořádně začerveno.