Projekt 365-14

..

22.10. úterý - ráno práce, pak k zubařce a znovu práce. (Jen houšť). Cestou kolem silnice jsem viděla nějak moc pneumatik. Když pominu klasické vyhazeče, kteří jako by se domluvili, napadlo mě naložené auto, kde byly pneumatiky špatně zabezpečené a prostě padaly během jízdy. Ovšem nechápu, že si toho pak nevšimli. Nebo všimli a kašlali na to. Nebo je opravdu někdo vyhodil. Chtěla jsem to objet druhý den (a spočítat je), jenže pršelo a bylo hnusně, no...

Ale dnes bylo krásně a před nádražím jsem zachytila nádherný listěný koberec pod lipou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

23.10. středa - dnes naplánováno rytí, ale ráno hrubě napršelo a dost hnusně. Takže jsem postahovala popínavky divoké vzadu za dvorkem (moje malá soukromá džungle) a sestříhala přerostlé hroznové šlahouny. Pak, pilná prdelka, jsem v rychlosti uválela a naplnila a upekla dva jablečné štrůdly v listovém těstě. Mňam!

Na dvorku se vydováděl Sametka a trochu se pozdravili s Čindou, která je na něj vcelku nevrlá, ale chvílemi ho i snese (na tři vteřiny)

Šlechta versus plebs. Plebs je hrdej a žárlivej! Šlechta se chce naopak kamarádit.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

24.10. čtvrtek

Střídavě oblačno, spíš oblačno. Ale příjemně. Z rytí opět nic nebylo. Zato vyfocen krásný keř u nádraží, nevím co je to za kytku (teda pardon, keř), snad jeřáb?

Detail oslnivě krásný

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

25.10. pátek - den blbec. Ráno Brno, akce čenž buchty za plody země. Zaujal mě ořech, který už byl téměř opadaný. Trochu zasmušilý, ale atraktivní. Cesta zpět, pak obratem do práce, ok. Objednaní klienti, ok. Skončeno před polednem, další práce na třetí hodinu, to už nemělo cenu jezdit domů. Leč třetí hodina se nekonala, až 16.15, takže jsem klidně mohla sjet domů, na pár hodin.

Večer mi ještě k tomu ujel autobus, protože přípoj od Brna měl zpoždění takové, že naše linka už nečekala. Takže jsem naši linku viděla přijíždět a odjíždět a kdybych věděla, že ten mizera nepřijede, stihla bych to k nádraží pěšky.

Takže jsem tam čučela ještě hodinu.

Večer zjištění, že popeláři zlikvidovali dekl od popelnice. Nebo spíš, vypadl spojovací šroub (šroub? zkrátka takové to kovové cosi, co drží dekl popelnice u popelnice, aby ty dvě věci byly pohromadě a netoulaly se.) Na hledání už tma, tak musím zítra, jestli vůbec něco najdu. (Našla!)

Ve finále mi frnknul Sametka spolu s rozdivočelými čindami ven. Hledej, šmudlo! Někde ztratil klinkací obojek, takže jsem ho ani neslyšela.

Naštěstí po chvilce nalezen.

Jediné pozitivum - došel balíček s oceněním od Vlastičky Kariol. Balíček položen na schránku u dveří a vydržel tam celý den, aniž by ho někdo ukradl.

Pro dnešek vyjímečně dvě fotky.

Detail atraktivního ořešáku, mírně projasněný a přiostřený.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A dáreček od Kariol, který přežil celodenní vystavení na schránce, aniž by to kdokoliv šlohl. Obrázek je trochu rozmazaný, vězte, že se v balíčku skrýval balíček čaje, podle mého přání čaje černého, protože černý čajík mi poslední dobou nejvíc chutná. K dárečku bylo přiloženo doprovodné slovo, tedy krátké a milé psaníčko od Kariol. K čajíčku se přimotal Sametka, kterému se krabička očividně zalíbila.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

26.10. sobota - po včerejšku nějaká rozhozená. Plány jít na hřbitov padly. Plány zrýt předzahrádku odsunuty (prokrastinace). Volby, slavné volby. Ty jsem neodkládala (limit se krátil).

Polívečka křidýlková, pečené brambory, mlsáníko jablečného štrůdlu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

27.10. neděle - posun času mi dal iluzi, že mám o hodinu víc a tak jsem se rozhodla lenošit. Vlastně iluze to nebyla, skutečně jsme dnes získali o hodinu víc. Projížděla jsem blog a dopisovala nově příchozí. To byla docela piplačka, protože jsem brala komentáře od července (výsledek prokrastinace, kdybych k tomu zasedla dřív a neodkládala to, mohla jsem mít hotovo).

Taky je fakt, že bych to nemusela dělat vůbec, ale některé z nových příchozích stojí za opětovnou návštěvu a v Návštěvní knize je najdu rychleji, než někde v komentářích minulých článků.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

28.10. pondělí - státní svátek vzniku samostatného státu Československo (jo bejvávalo)

Většina z nás už tento svátek bere jako den volna, což je příjemná záležitost, když je hezky, stíhají podzimní práce nebo procházky, případně klasické dny s pohádkovou nabídkou programů.

Dnes jsem skloubila všechny tři varianty.

Kousek pohádkového dne, kousek rytí (brácha prohlásil, že kdyby měl rýt stejným stylem a rychlostí jako já, tak ryje zahradu do příštího května), na poslední chvíli výcvak večerních červánků a pokus o zachycení atmosféry při dnešním lampionkovém průvodu, který uspořádala místní organizace. To poslední se mi povedlo víc než mizerně, večerní focení mi prostě nejde.

A když jsem tento týden vy vyjímkách, vybrala jsem tři fotky.

Ranní výcvak ze dvora, pohled na našeho fižďu, tedy anduláka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Večerní zachycení červánků (jakou fotku bych pořídla s lepším foťákem?) Tady hrají roli minuty, pět minut předtím byla půlka oblohy plná malých červánkových obláčků.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Snaha o vyfocení rozsvícených dýní. Prostě líp to nešlo, buď s bleskem příliš světlé nebo bez blesku příliš tmavé.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tento týden fotek trochu víc, snad to nevadí.

A na závěr oblíbený citát týdne:

Všichni máme svůj stroj času:

- ten, co nás vrací do minulosti, jsou naše vzpomínky

- ten, co nás dostane do budoucnosti, jsou naše sny.

Krásné sny, které se vám i vyplní, vinšuju!