Projekt 365-13

Dnem za dnem se nemilosrdně kulí a občas jsem přistihla čas, že šulí. Tedy, klame tělem. V jednu chvíli na hodinách 37 a pak přeskočena minuta a náhle 39. Žádná sranda! Čas jsem přistihla při šizení i tento pátek. Na mobilu 23 (minut) a než jsem se přezula, bylo 25. Cožpak se přezouvám dvě minuty? Jo, ještě jsem si mezitím opláchla ruce. Asi si je oplachuji minutu a půl.

Ale zpět k třistašedesátce:

15.10. úterý - den bez proudu. Jak mohli naši předkové žít bez proudu? Jsme holt zhejčkaní. Ve dne by mi to ještě nevadilo, aspoň je nějaké světlo zvenku, ale zavečera bych měla asi hodně fóbií... nešla televize ani varná konvice, vodu jsem vařila klasicky na plynu a místo televize jsem vyštrachala malé přenosné rádijko na baterky. Některé věci je vážně dobré nevyhazovat!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

16.10.středa - celkem pěkný den, venku příjemně, cestou z práce se tak předvedl západ slunce, že jsem se ani nepřevlékala, chytla jsem foťák, kolo a zajela k zahrádkám.

Západ slunce žlutý věští, že druhý den bude pršet.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

17.10. čtvrtek - pršelo už v noci. Ve čtvrtek nic moc, běžný den, který mi zpestřovali čičani. Sametka urputně se sápající po dece. (Mimochodem, dnes jsem zjistila, že mi ohryzal rožek Otce Goriota. Už mám strach chodit do knihovny.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

18.10. pátek - balím buchtičky pro tetičku. Řezy black and white, tedy kakaová buchta s kokosem. Tentokrát se mi fakt dobře povědla, chutná a voňavá.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

19.10. sobota - polívečka s kuřecími křidýlky. Sametka blinká. Ale za chvilku zase žere... snažím se plést (když Sametka chrapuší) a koukám na filmy. Drahé tety a já, Láska podle předlohy, Správci osudu, Muži, kteří nenávidí ženy. Příjemná nadílka.

Polívčička s přidanou kurkumou. Možná nevypadá nejlíp, na fotce, ale byla fakt dobrá! Cibulka, mrkývky, petržílka, celerek, kuřecí křidýlka, nové kořeníčko, sůl, zaradoval se král! a trocha té kurkumy pro barvu a pro zdraví.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

20.10. neděle - zdál se mi sen. Prapodivný sen, že bude konec světa... jak se pozná? Budou padat hodiny a pršet drahé kameny. No, hodiny skutečně začaly padat a na mě spadly hned první ciferníkové kostelní. Ale nezabily mě (to bych tady nebyla), jen mě lehce přimáčkly k zemi. A kolem začaly pršet drahé kameny, poznala jsem rubíny a granáty a také jakési černé... než jsem se stačila nabalíkovat drahokamy, probudila jsem se.

Dnes mimořádně krásně, modrá obloha s plujícími běloučkými peřinkami. Teplo!

Před barákem se usalašila kočka tříbarevka. Jen dočasně, ale na pózování ještě vydržela.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

21.10. pondělí - celkem dobrý. Pustila jsem se do těch solí. Jednu jsem navoněla růžovou vůní a obarvila narůžovo, druhou jsem ovoněla vůní caffe late a obarvila hnědočervenou. Jen nevím, zda jsem to s vůní nepřehnala, připadalo mi to dost silné. Večer jsem ještě koupila hrubou sůl a zkusila domíchat do jedné části (předem oddělené). Ještě chytne jak vůni, tak barvu, ale už je jiné hrubosti, tak si ji asi nechám pro sebe a nějaký dáreček pro naše.

Ale plánuji dál, ještě chci zkusit levanduli a orientální směs. Taky mě láká rozmarýn, smrk, jalovec, nebo směs skořice a pomeranče.

Cestou vycvaknut strom před zastávkou, krásně mi zasvítil do pondělního dne.

Citát týdne:

Zdvořilost je vlastnost, která vás na tomto světě nic nestojí - leda tak místo v autobuse.

Hezký den!