Podle názvu by se mohlo zdát, že odkládám svršky a že přichází hodina blogového striptýzu...
Není tomu tak. Zklamání pro některé, ulehčení pro jiné?
Před časem jsem zveřejnila článek o prokrastinaci, pod názvem - Odkládáte svou práci?
A za sebe líně přiznám: Odkládám!
Samozřejmě ne všechnu a ne vždy. Ale spíš tu nepříjemnou. Tvrdím, ve shodě se Scarlett O´Harovou, že zítra je taky den.
A
víte, že pro prokrastinaci mluví i stará známá přísloví a rčení? Vždyť
ti naši předkové nebyli vůbec hloupí a moc dobře věděli, že:
Práce není zajíc, neuteče.
Ráno moudřejší večera!
A práce kvapná, málo platná.
Kdo nic nedělá, nic nezkazí... (tohle je trochu zavádějící, taky by nemuselo nic vzniknout, kdyby se tímto příslovím každý řídil...)
Dvakrát měř, jednou řež.
Všeho s mírou (s Mírou?)
Dočkej času jako husa klasu!
Pomalu dál ujdeš.
Ještě není všem dnům konec.
Bezpečněji krokem než skokem.
Koneckonců, ani ty boží mlýny se zrovna nestrhají.
Ale - Kuj železo, dokud je žhavé.
Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.
Znenáhla dělaje, víc uděláš.
Dívám se na poměr citací a přísloví, který směr vede?
Výsledek je jasný.
Myslím, že poslední tři přísloví jsou pro jiné případy - spíš pro "chytnutí příležitosti za pačesy", využití příznivého momentu.
Osobně
mám lepší zkušenosti s prvním proudem - tedy, nespěchání. Mnohokrát
jsem se přesvědčila, že zbrklost a snaha vyřešit problémy co
nejrychleji, není nejlepší řešení.
Mnohokrát jsem se
přesvědčila, že určité věci "vykrystalizují" samy, bez mého velkého
přičinění - naopak, uspěchaným zásahem jsem leccos spíš pokazila a
poškodila.
Naučila jsem se, že některé věci mají svůj čas.
Nakonec, kdo vyvolává film, potřebuje určitou dobu - když vytáhne
předčasně snímky na světlo, je po fotkách. Kdo natírá plot, nemůže se o
něj hned opřít, ze známých důvodů. Kdo jede na cyklistický výlet, dá si
nejprve kolo do pořádku a několik dní testuje jízdu... Každé jídlo
potřebuje svůj čas, než se uvaří, ani obraz se nenamaluje okamžitě a
když se staví dům, je dobré nechat jej přes zimní sezónu "vymrznout" a
pak teprve pokračovat v konečných úpravách.
Nastudovat roli má
svůj čas, roční období mají svůj čas, i zkušené pletařky ví, že když se
očka začínají plést a vzor se začíná vytrácet, nejlepší je pletení
odložit na další den.
A každé ovoce musí dozrát, než se utrhne.
Koneckonců, i diplomat zkušeně zachází s časem a ví, že někdy je lepší se stáhnout a vyčkat...
Asi
je nejlepší určit si, která práce je důležitá a která ne. Uvařit večeři
je důležité (jíst se musí). Umýt okna a vyprat záclony - to může
počkat.
Které věci udělat hned a kdy počkat - toto dilema se
nejvíc řeší před Vánoci a Velikonoci. Některé hospodyňky prostě
nesnesou, kdyby dům nebyl vygruntovaný od spížky po koupelnu, skříně
vyklizené a přeskládané, skleničky a sklenice vypulírované, záclony
vyprané, koberce vyčistěné a členové rodiny vymydlení od hlavy až k
patě, jiným je to upřímně lhostejné, zlatý střed si uklidí, ale
nepřehání to. Další si zas řeknou, pořádek je pro blbce, inteligent
zvládá chaos.
Kdybych měla mluvit za sebe, tíhnu k prokrastinaci.
Zkušenosti s uspěchanou prací jsem totiž měla spíše negativní...
(A
pak, proč bych měla drhnout schody a mýt okna, když si můžu zabrouzdat
po internetu a přečíst tucty zajímavých úvah, povídek, básniček, návodů a
nápadů?)
Zdroj citátů:
Obrázek můj, vírovitý, pokroucený...
(Článek datován k 29.1.2011, aktualizace k tématu týdne, mírně poupravena, i když úpravu textu jsem původně neplánovala)
Prokrastinovala jsem od pondělka, ale nakonec jsem si řekla, proč to tam nešupnout... )
Žádné komentáře:
Okomentovat