Den
předtím jsem byla u zubařky a stihla nafotit Blučinský kostelík a
Blučinskou radnici, nebo co to je. Spíše Obecní úřad, v pěkném hávu.
Kostelík jsem fotila od náměstíčka (nebo spíš návsi, ona Blučina není město) a zaujal mě ten záběr přes střechy domů.
Zajímavé, že každá fotka má jiný nádech, přestože byly foceny během chvilky po sobě.
Za mostkem se krásně třpytí potok. Zvaný Cézava.
Kol
cyklostezky se vine nejen Cézava, ale z druhé strany se salaší pola a
políčka. Zde kukuřičné pole. Schválně, kdo ještě neviděl kukuřičné pole?
Mně se kukuřice líbí, podobně jako slunečnice.
Za křovím u silnice na mě vykukovala značka a žluťáskově mávaly žluté kvítky.
Cyklomostek!
Výhoda cyklostezek je, že jsou asfaltované. Ctitelé starých polňaček
mohou sice protestovat, ale popravdě, jeli jste někdy v dešti nebo po
dešti takovou polňačkou? Případně v momentě, kdy předtím tudy projížděl
traktor nebo kombajn? Pak víte, o čem mluvím.
Cestou necestou, polem nepolem, tamtadada...
Koruna se ohýbá ve větříku a stříbřitě se třpytí.
U
tetičky jsem posbírala pár švestiček (ze zahrádky), nabrousila jsem jí
nože ultrabruskou (ukážu někdy příště), daly jsme kafíčko a povídání a
cestou domů jsem jela v silném protivětru.
To abych se nenudila...
Žádné komentáře:
Okomentovat