This land

Na tuto písničku jsem narazila na youtubku teprve nedávno. Přestože na kazetě ji mám nahranou už dost dlouho.

This land je zvláštní písnička, začíná zpolehoučka, jako něžné oslavení krásného dne. Po chvilce však pomale plynoucí melodie přechází v rychlejší rytmus, přidávají se housličky, bubny, nohy podupávají a chtějí tančit.

Dá se pomalá písnička zazpívat rychle? Fiona Kennedy dokázala, že dá. A já si tuto písničku, spolu s dalšími keltskými písněmi, často pouštěla před vánoci, když jsem uklízela, prosívala mouku a cukr, plácala těsta, vykrajovala a nakonec zdobila.

Spolu se starými dobrými Spirituály, novou dobrou Asonancí, a směsí folkových a metalových písniček.

Kupodivu, vánoční písně a koledy mi tou dobou silně lezly na nervy a nejraději jsem je pouštěla vprostřed léta.

A dnes? Ještě není před vánoci. I když pozoruji, že mouky ubývají. A čekají mě vylouskat ořechy. (Prokrastinuju!) Už druhý týden mám v plánu obarvit a navonět koupelovou sůl. Prokrastinuju.

K prokrastinaci se rozhodly i plískanice, naštěstí! Dnes bylo krásně jako na sklonku léta. Nebe do modra, obláčky do běla, a na cestě čekala tříbarevná kočka. Snad mi smůlu nepřinese!

Poslechněte si písničku od Fiony Kennedy a můžete se kochnout krásnými fotkami ve videu.

A pokud se vám bude chtít, sjeďte o kousek níž a najdete i fotky moje...

Tak třeba pro změnu začnu jedným převážně vážným kočičím pohledem. Ten lumpík umí lumpačit, ale usmívat se moc neumí. Inu, britkové jsou asi tací. Nebo je to mnou, protože všechny naše kočky byly vážné a víceméně melancholické (zatímco na jiných záběrech jsem viděla i rošťácké pohledy u kočiček).

Taky je možný, že ho kapku děsí foťák. I když se snažím fotit i bez blesku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Venkovní focení - už ta první působí poněkud dramaticky, přesto se žádné drama nekonalo. Nebe bylo přívětivé (na rozdíl od mého dnešního snu), hodiny na kostele zůstaly tam, kde měly a vzduchem poletovali jacísi jarabáčci.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tento strom jsem fotila u hřbitova. Jsme totiž asi rarita, u nás je hřbitov uprostřed dědiny, místo někde na kraji.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A před domem mě čekalo překvapení v podobě tříbarevky, spokojeně si hovící na cestičce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bere roha...