Má oblíbená kniha, ze všech nejoblíbenější

4.12.2010 (téma týdne)

Říkali mi knihomolka a nikoliv neprávem.

Říkali mi, že mluvím jak kniha a tak jsem musela překopat slovník a "zlidovět".

Říkali mi, že číst knihy je nuda a tam jsem prostestovala.

A taky jsem slyšela názor, že kdo čte, nežije - a tady bych váhala.

Pak jsem nad tím přemýšlela a došla k závěru, že to je pěkně pitomý argument.

Proč bych nečetla? Během několika hodin, dnů nebo týdnů mám možnost procestovat úplně rozdílné imaginární světy. Ve fantazii se dostávám do zemí a říší, které neexistují, prožívám příběhy stovek hlavních i vedlejších hrdinů a prožívám stejně s nimi jejich trápení, smutky nebo radosti.

A nemůžu říct, která je moje nejoblíbenější. Kterou knížku bych si vzala na pustý ostrov. Kterou knížku bych chtěla hodit do tašky, kdyby mi hořela střecha nad hlavou. Kterou z knížek bych zachraňovala, kdybych měla možnost?

A kdyby mi někdo řekl - můžeš si vzít jednu jedinou - která by to byla?

Naštěstí se takhle rozhodovat nemusím, protože bych asi stála jak ypsilón a dumala, co vzít dřív, a mezitím bych přišla třeba o všechno.

Proč by měla být nejoblíbenější jen jedna kniha? Každá je přece jiná. To je, jako by se někdo zeptal, jestli se mi víc líbí modrá nebo zelená barva. Nebo červená. Jestli mám raději secesi nebo empír nebo art deco. Jestli stavím na první místo oheň nebo vodu - obojí přece potřebuji k životu. Jestli mám ráději grilované kuře nebo špagety s rajčatovou omáčkou, jestli zmrzlinový pohár nebo sachr dort, jestli scifi, fantasy nebo crazy komedii, jestli dojemný film nebo horor.

Mám ráda hodně věcí. Chutná mi hodně jídel. Miluju vůně a barvy. Ale není jedna jediná nej, nemůžu říct, že mám nejraději černou kávu nebo zmrzlinu, stejně tak třeba samet nebo hedvábí, vlnu nebo bavlnu. Východ slunce nebo oblázky v potoce.

Stejně tak - nemůžu říct, která knížka je moje nejoblíbenější.

Je jich několik. Zkoušela jsem si několikrát sama pro sebe sestavit TOP žebříček nejoblíbenějších knih. Takových deset, například. Zjistila jsem, že desítka nestačí. Tak dvacet? Ještě pořád bych váhala... asi bych dal třicet nejoblíbenějších knih. (Kdoví, až je budu dávat dohromady, třeba se třicítka vyšplhá na padesátku. A vybrat z nich jednu jedinou, to se vážně nedá.)

Tady dám první desítku. Vypisovat třicet ani padesát nejoblíbenějších titulů nebudu, zkusím TOP dávkovat...

Tak tedy, první část mých nejoblíbenějších! Máte taky svůj žebříček nej?

Karavana od Willheima Hauffa - sbírka pohádek a pohádkových příběhů z dalekého orientu, fantazijní pohádky, romantika a nebezpečí, občas i dost strašidelné a téměř hororové (O uťaté ruce). I pohádky patří k životu.

Vinnetou od Karla Maye - dobrodružný indiánský svět, široké prérie, týpí, rychlé koně, přátelství a věrnost, samostatnost, rychlé rozhodování, navíc okořeněno idealistickým vítězstvím spravedlnosti a potřením zla. Proč ne?

(I když zrovna v trilogii Vinnetou hlavní padouch a vrah unikal až do posledního dílu...)

Tajuplný ostrov (Jules Verne) - verneovky mám obecně ráda, ale Tajuplný ostrov je na vítězné příčce. Proč? Našla jsem tu dobrodružství. Útěk, ztroskotání na neznámém místě, boj o život, a snaha nejen přežít, ale i zpříjemnit si život. Do toho jedna místní záhada, tajemství, neznámá bytost, objevující se v případě nejvyšší nouze...

Právě ta kombinace bezvýchodnosti situace, odhodlání ji překonat, úsilí i tajemství, řadí Tajuplný ostrov k mým nejoblíbenějším.

Zálesák (Zane Grey) - zábava a dobrodružství. Divoký západ, hroziví desperáti, malební kovbojové a samotářský zálesák, který se zaplete do jednoho únosu neteří místního rančera. Nástrahy, nebezpečí, láska, navíc zajímavá filozofie zálesáka, krásné popisy krajiny. Odlehčující, odpočinkové čtení...

Povídky z Ještěda (Karolina Světlá) - sbírka povídek, které mě zaujaly silou charakterů ženských hrdinek. Určitě se o knize zmíním ve své Knihovničce.

Angelika (sourozenci Gollonovi) - známá série o krásné ženě charismatického nezávislého muže, ze které se postupně stala stíhaná žena, prostitutka, krčmářka a později majitelka restaurace a znovu manželka bohatého markýze, téměř králova milenka, intrikánka, později dobrodružka a nakonec uprchlice. Neobyčejně pestrý svět pozlátka a intrik královských komnat a špíny a bídy Pařížského podsvětí, barvitost cest, krása Středomoří a zvláštní svět arabské kultury a filozofie. To vše protkáno jakousi osudovostí jejích cest a setkávání a míjením se s osudovou láskou...

TO (Stephen King) - strhující horor o příšeře, která se živí nejen krví, ale také povahou, strachem a nočními můrami. TO samo je esence všech nočních můr.

Jeden z nejskvělejších románů od tohoto autora.

Kaleidoskop - Ray Bradbury - průřez jeho dílem, povídky ze všech koutů světa, mixnuté kapkou fantastična i hororu. Barevné povídky.

Jih proti Severu (Margaret Mittchelová) - známé osudy rozmazlené Scarlett, kolem níž se točil svět a která se náhle zřítila do pekla války a dlouhá léta se houževnatě škrábala z bídy ven. Tato kniha je pro mě inspirativní, a Scarlett mým vzorem, aspoň ve své nezdolné síle a odhodlání překonat překážky.

Želary a Jozova Hanule (Květa Legátová) - zvolila jsem obě knihy, protože na sebe navazují a osudy jejich hrdinů se proplétají.

To by se zvěrolékaři stát nemělo (James Herriot) - laskavé i smutné historky začínajícího veterináře, který se potýká s nedostatkem kvalitních léčiv, kvalitních nástrojů, ale i s farmáři samotnými, jejich nevzdělaností a nepřekonatelnou praktičností, s níž pohlížejí na svá hospodářská zvířata.

Všechno, co jsem se naučil v mateřské školce... (Robert Fulghum) - a vlastně můžu započítat snad všechny jeho knihy. Člověk s nádherným názorem a postojem k životu, člověk, který se dokáže zastavit nad spadaným listím nebo meditovat nad kusem včerejší sekané v ledničce. Jeho povídky jsou plné života.

Ve většině těchto knih se nachází postavy, které se musely porvat o svůj život, přemoct osud, překonávat překážky. Tyto knihy čtu ráda ve chvílích, kdy je mi docela mizerně. Posilují a dodávají naději, ať to sebepitoměji zní.

Dodatečně  - psáno v roce 2020, některé knihy, minimálně jednu, bych z toho seznamu vyřadila a sice Tajuplný ostrov. Jak jsem tu knihu milovala, tak jsem ji dnes nemohla pořádně přečíst. U dětských knih to beru zpětně, s ohledem na dobu, kdy jsem je četla. Vlastně bych ten ohled měla dát i na knihu Tajuplný ostrova, ale vážně tu knihu nedávám. - Teda ne že by na tom stálo bytí světa.