Došlo mi dnes poštou... a opravdu to není poklidné předvánoční zamyšlení...
NEDLUŽÍM NIC!
Znovu,
již po několikáté, jsem se rozčílil nad neomalenou drzostí médií, která
mi, jakožto občanovi, periodicky vnucují myšlenku, že mám jakýsi podíl
na státním dluhu a vypočítávají mi výši mého údajného podílu. Znovu
důrazně opakuji, že jsem si od nikoho nic nepůjčil a nikomu nic
nedlužím. Nikdo, ani stát, není oprávněn půjčovat si mým jménem a
zadlužovat mne. De facto by se jednalo o trestný čin. Nic také nikomu
nebudu splácet.
Mou osobu si tento stát přivlastnil, aniž by
se mne na cokoliv ptal, v okamžiku mého narození, ale to neznamená, že
si se mnou může dělat co chce, respektive, zadlužit mne.
Pokud
je stát podnikatelskou jednotkou a nedokáže splácet své dluhy, pak
zřejmě musí vyhlásit bankrot a musí být zrušen. To ale neznamená, že mám
být zrušen i já. Dluh by měl být naúčtován podílově všem, kteří tomuto
státu vládli v době od vzniku dluhu. Já jsem tyto osoby nikdy nevolil a
jsem, co se týče jejich jednání (proti němuž jsem často protestoval),
zcela bez viny.
Z každých 100 % Kč, které vydělám, si tento
stát vezme 55 - 64 % Kč formou různých typů zdanění. Další peníze si ode
mne stát bere formou daní z nemovitosti a jiných forem zdanění. Když si
za zlomek skutečné hodnoty mé práce, kterou mi stát milostivě ponechá,
cokoliv koupím, je toto cokoliv také již mnohokrát zdaněno cestou od
těžby suroviny k finálnímu výrobku a jeho prodeji. I zde platím v ceně
výrobku státu odvody.
Stát mi účtuje nejrůznější poplatky.
Platím téměř nejdražší elektřinu v Evropě a jsem občanem energetické
velmoci. Hospodář stát platí za kilometr silnice třikrát tolik, co
kdekoliv jinde, atakdále. Stát mne připraví zhruba o tři čtvrtiny
hodnoty všeho, co vytvořím a vydělám a tyto prostředky prošustruje, nebo
přerozdělí neznámo kam. Ani to mu však nestačí, ještě se mne a mé
potomky pokouší zadlužit. Kdosi neznámý si na tento stát nabírá
nehorázné půjčky, jako by byl stát jen nějakým bílým koněm zločinecké
organizace. Stát, nebo kdosi, kdo se za jeho nálepku schovává, si ode
mne bere několikrát větší berni, než si panstvo kdy dovolilo vzít od
poddaného. Udržuje mne v chudobě, abych si nevyskakoval, aby mi snad ani
nenapadlo z přebytků založit firmu, začít podnikat a zaměstnávat
jiné.Sám stát však pracovní místa nezajistí a těm, kdo nemají práci pak
bezostyšně přerozděluje to, co sebral mně, aniž by se mnou cokoliv
konzultoval.
A teď mi ještě oznamuje jak mne zadlužil, za což
pochopitelně nikdo nenese odpovědnost, to udělala nějaká anonymní
nezodpovědná krize. Zítra na mne pošle exekutora, aby mi sebral i to
poslední, co mi ještě zbylo.
Vážený a milý státe. Milá Česká republiko… Pěkně mě sereš!
Státní dluh na každého jednoho z nás k dnešnímu dni 15.prosince 2009, dělá 111.000,- Kč.
Žádné komentáře:
Okomentovat