Věčný příběh

16.12.2009 (filmotéka)

Tradiční popelkovské téma v trochu jiném podání - vyprávěný starou dámou při návštěvě bratří Grimmů.

Daniele zemře matka a otec přivádí do domu novou macechu, spolu se dvěma novými nevlastními sestrami. Otec brzy nečekaně zemře a Daniela zůstane sama... sama se svou nevlastní matkou a nevlastními sestrami. Macecha se projeví jako macecha a Daniele je souzeno posluhova, dělat domácí práce, starat se o zahradu a o chod domu.

S princem Jindřichem (Henry) se Daniela setká náhodou - obviní ho z krádeže koní, aniž tuší, s kým to vlastně mluví. Vše se vysvětlí, princi se hubatá dívka zalíbí a dojde k několika dalším setkáním...

Mezitím intrikánská macecha prodává postupně veškerý Danielin majetek, a přivádí dům do chudoby. Daniela je jí trnem v oku, ale momentálně má jiné plány - svou nejstarší dceru, krásnou Margueritu, chce dosadit na trůn jako princovu manželku a příští královnu. Snaží se zapůsobit a brzy dostane pozvání na královský dvůr...

Plány jí však nečekaně zkříží Daniela...

Co se mi líbilo: příjemné zpracování. Daniela sice nebyla oslnivá kráska, ale byla srdečná, moudrá a laskavá. Taky odvážná, uměla se postavit za své lidi i za to, čemu věřila. Není divu, že okouzlila i samotného prince, i když ani ten nebyl až takovej bulík, aby si vzal nějakou ušmudlanou kuchtičku. Okouzlení ano, ale vocuď pocuď (okamžik pravdy na plesu, kdy byla Daniela odhalena coby lhářka. Ale osobně nechápu, jaká lhářka? její matka byla šlechtična, titul tedy měl přejít na ni. Ale možná nerozumím rodovým pravidlům).
Macecha byla okouzlující mrcha. Princ celkem fešák. Intriky proto Popelce, tedy Daniele, dostatečně podlé. Zajímavá zápletka s přítomností da Vinciho. A hlavně, konec dobrý, všechno dobré.