Ale ta duševní kocovina potom vyprchala.
Návštěva
bráchova a synovečkova. Jeho inovace, páč jsem řekla, že mi kočky
sežraly stehno, mám si prý uvařit polívku z koček. Kam na ty nápady
chodí, hergot. A hnedle prej, Matýskova polívka.
No, a protože
mi kočky nesežraly stehno (jen je vytáhly z troubičky i s plechem a ono
jim to spadlo na zem, plechem nahoru), tak mají milost a polévku z nich
neuvařím.
Kdo mě zná, ví, že kecy o kočkových polévkách nemyslím vážně.
A rozjela jsem dnes písničkový den, české písničky. Folk, pop, pop, folk, a něco rockového k tomu.
Jsem naladěna na Česko!
A navíc dostávám přání, jedno za druhým... nečekané a milé překvapení!
Děkuji, Růži, Vendulko, Markétko, Luné, Kariol, Angelko Le Fille, Labinko a neznámý Františku!
Také děkuji Janince, Ilonce Pižlíkovi a taky Davidovi.
Děkuji za krásná přáníčka!
(Dodatečné vysvětlení - přistály mi začátkem září narozeniny. Nojo... už je to tak. Nějak.)
Motýlek, Jaroslav Ježek a ČP 8 - Porta 83 živě.
Bílý motýl sek sebou vo asfalt
A hvězdy se pohnuly
Žádné komentáře:
Okomentovat