Potřebovala
jsem zajet do Essensu a chtěla jsem se stavit v Knižním klubu. Essens
jsem vyřídila v pohodě, ale cestou do KK jsem si všimla, že jsem
zapomněla klubovou kartičku... takže, zase prd.
Asi se z KK
odhlásím, ta klubová povinnost už mi docela vadí. Sice lhůta na
zakoupení knihy tři měsíce je relativně dlouhá doba, ale někdy utečou
tři měsíce jak voda a jezdit kvůli jedné knize do Brna se mi nechce. A
nechat si ji poslat na dobírku? To by mě přišlo ještě dráž...
Takže jsem aspoň pořídila pár fotek.
V Essens jsem si s dovolením vyfotila nádherný průhled, který se klenul nad onou malou recepcičkou.
Cestou z Essens jsem se zaměřila na střechy, plné komínů i antén. Co se děje na střechách?
Na
zastávce Pionýrská mě okouzlil krásný renesanční dům. Teda, aspoň
myslím, že je renesanční. V oknech ještě byly takové ty renesanční
mřížky. Byly opravdu ještě z té doby? Nevím... (a kruci, je to vůbec
renesance?)
Vystoupila jsem u parčíku a přecházela směr Česká. Neboli, na Čáru, jak říkají Brňáci.
Kostel
sv.Jakuba vlevo. Historii vám povím příště... nebo spíš, zajděte na
blog Frypata, ten má Brno zmáknuté snad od Veveří po Řečkovice.
Na tomto místě jsem váhala, jestli jít pěšky nebo naskočit na šalinu, která zrovna jela, tak dlouho, až mi šalina ujela. Nojo...
Takže pěšky, Vendy. Malá procházka ti neuškodí.
Vzala jsem to směrem k Dominikánskému náměstí... aneb, Dvě věže. Ale ne, to nejsou ty s Gandalfem...
Slavný
nenáviděný a oblíbenuý Špalíček. Mnozí se rozhořčovali nad tím, že tato
stavba brutálně narušuje vzhled okolí a není v souladu s dobovou
architekturou. Mně se Špalíček naopak líbí a přestože se jedná o
naprosto rozdílné styly, připadá mi, že do okolí zapadá. Je to moderna
versus historie. A žijeme v dnešním světě, nikoliv ve 13.,14. ani
17.století... přece i dřív se vedle gotiky objevovalo baroko, rokoko
nebo renesance.
Stočeno od Špalíčku přes Panskou ulici. Zaujal mě krásný domovní zvonek
...
a nádherný dům, kde sídlí Dům ochránců přírody. Hezký název, takový
jasný, všeříkající. Snad tedy opravdu ochraňují přírodu a nedělají
žádnou kalamitu ve smyslu aktivní blbec horší než třídní nepřítel.
Detail onoho domu. Líbila se mi tahle barevná úprava.
Směrem
na Zelňák se nachází jeden moc príma obchůdek se sýry a mléčným
potravinami vůbec. Zastavila jsem se tady pro kus másla, chuti lahodné a
ceny příznivé. (Plus mínus to co je v obchodech, akorát kvalitnější).
Nevěřili byste, jak to tam krásně vonělo mlékem a sýrem.
A tady už jsem skoro doma, vyjíždím autobusem a pořizuji vysokorychlostní poslední výcvak.
A proč Ahoj Lajhlade, když to celé bylo o Brně?
Když jsme dojížděli do Rajhradu, stála u dveří mladá maminka s malou brýlatou holčičkou, takovou švitořivou... a ta malá nadšeně kvitovala, že jsme doma. Jé, Lajhlad! vypískla. Ahoj, Lajhlade!
Žádné komentáře:
Okomentovat