Projekt 365-10

Desátý týden projektu. Můj bože,to to letí.

 

24.9. úterý

Pětkrát měnila žárovku do jednoho svítidla. Pokaždé něco špatně. Pětkrát trasa dvoják, jistič, vypínač. Nojo, když dvě žárovky jsou vadné, marná snaha.

Povedlo se až napošesté.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

25.9. středa

Do knihovny. Vrátit poslední díl Hry o trůny. Zatím poslední!

Cestou zpátky panenky v nedaleké galanterii.

Měly by se soustředit na podzimní módu. Cožpak neví, že léto už skončilo?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

26.9. čtvrtek

Konečně uskutečněn zubař. Čeho jsem se vlastně bála? S tou mou vylomenou stoličkou už stejně nejde nic udělat, leda vytrhnout.

Trhat nechci. Tak zatím...

Cestou zpátky pohled na Blučinský Výhon. To je ten kopec v pozadí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

27.9. pátek

Dnes den volna, ale jsem na telefon. (Nic lechtivého!)

I v Lajhladě máme multi-kulti. Jestli kočárek patří k ní, nebo k té druhé, nevím.

Ten zbor je už jenom zeď, původně tam měla vzniknout výrobna zákusků. Asi došly prachy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

28.9. sobota

Zcela prozaicky na hřbitov, okopat hrob, který už brutálně zarůstal. Proč je ten plevel tak agresivní?

Zcela nečekaně objev jedné čelisti. Podle všeho čelistní kosti mého tatínka. Byla pod hlínou téměř na povrchu. Když pomyslím na pitomý nápad mého nejstaršího bratra, nechat hlínu odvézt (v době, kdy byl navršen rov a jemu se zdálo, že dlouho neklesá).

I tohle jsou starosti všedního dne.

A objev jsem přemístila domů. Zde bude uschován a až se rov srovná, můj nález znovu půjde tam, kde původně byl.

S veškerou úctou.

(Jinak, není to jediná kost, kterou jsem objevila, vylovila jsem jich už několik.)

Dnes trochu morbidní fotografie. Ale co. Život nejsou jenom růže.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

29.9. neděle

Dnes Václavské hody. Ne u nás, ale tam, kde jsem vyrůstala. Pokus o české koláče, kynuté. Vymazlená povidla i tvaroh s rozinkami. Jediné mínus - těsto vůbec nenakynulo (asi staré kvasnice) a i když se upeklo do zlatova, je to ultrafialovej hnus.

Ble!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

28.9. pondělí

Pletu!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přísloví týdne:

Leží-li ti na srdci blaho tvých dětí, nech je zakusit trochu zimy a hladu.

(Orient.přísl.)

Krásný podzimní den!