Kniha versus čtečka

Na téma kniha versus čtečka jsem četla už několik článků, takže nepřijdu asi s ničím novým.

Ale přesto, když jsem nedávno v autobuse listovala zmáčknutím knoflíku ve čtečce, procházelo mi hlavou, jestli je lepší čtečka nebo kniha.

Tak si to rozeberme.

Kniha.

Nevýhoda - v dnešní době dost drahá záležitost, druhý problém spočívá v logistice. Tedy, uskladnění. Jo když se začíná s knihovničkou, to je jedna radost! Něco se dostane jako dárek, něco se koupí v knihkupectví, Levných knihách, antikvariátu nebo přes bazar, něco se půjčí v knihovně a nevrátí. (To není návod,prosím...)

A sbírka pomalu narůstá a po nějakých deseti, dvaceti letech (zvláště pokud se po svatbě snoubí nejen manželé, ale případně dvě knihovny) a najednou zjistíte, že byste rádi kupovali, ale v době krize nejsou peníze, a není místo.

Jedna z možností je, místní nebo oblastní knihovna.

V neposlední řadě je ukrutná nevýhoda v drahotě knih a někdy trochu riskantnímu kupu. Protože, nevím jak vám, ale mně se už několikrát stalo, že jsem si koupila dost drahou knihu (300-500 je pro mě dost peněz, a když takových kupů nasčítám víc, mám vyhozeny třeba dva tisíce) a zjistila, že je nudná, otravná a nezáživná. Co s ní, na reklamaci to nejde, pokud nevykazuje nějakou vadu, někomu ji darovat mi připadá hloupé (jako kdybych odložila věc, která se mi nelíbí a někomu ji darovala k narozeninám), prodat do antikvariátu je také riziko - takže kniha vesele zavazí v knihovně, nebo skončí v kontejneru, v lepším případě darovaná do knihovny. Ale pozor, i některé knihovny už si vybírají!

Ale zpátky ke knihám. Přestože tu máme věk elektroniky, počítače, tablety a čtečky, kniha, podle mého, bude mít pořád navrch.

Proč?

Teď přichází čas výhod.

Především mi připadá komplexní. Na čtečce čtete jen text. Navíc elektronickým přenosem smrštěný, kde těsně pod kapitolou je nalepený název další kapitoly a hned následuje další text. Tedy z estetického hlediska nic moc (ale nevím jestli tak fungují i ty dražší čtečky, nebo jen ta moje).

Kniha je ucelená. Dá se říct, že kniha splňuje nároky co do vzhledu a obsahu.

Vazba knihy je měkká nebo tvrdá, tedy měkké ohebné desky, nebo pevná vazba, kvalitnější, protože vydrží.

Obal knihy. Většinou atraktivní nebo aspoň vkusný. I když, zejména v oblasti fantasy jsem se setkala s ilustracemi, které vůbec nesouvisely s obsahem knihy. Což mě principiálně štvalo.

Dá se říct, že obal knihy je designová záležitost. Jiné obaly mělo nakladatelství Odeon, jiné nakladatelství Albatros, specifické byly takzvané kodovky (KOD - knihy odvahy a dobrodružství).

Někdy mám pocit, že obal knihy je atraktivnější než kniha sama, ale doufám, že tady půjde spíš o vyjímku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Takže, koupíme knihu, kterou někdy vybíráme podle obalu, jindy podle doporučení nebo podle recenzí, případně podle rady prodejců.

Většinou se hned na bočních stranách obalu dočteme anotaci, tedy stručný nástin toho, o čem kniha je. Případně i stručný životopis autorky či autora.

Na zadní straně obalu mnohdy bývá krátký úryvek z knihy, část, která má zaujmout už na první přečtení, a pod ní pár doporučení typu - kniha je prodávána v několika milionových nákladech.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Otevřeme knihu, objeví se úvodní nápis, provedený v různých fontech. Název knihy a jméno autora. Nebo jméno autora a název knihy.

I když, ten název a font se může objevit stejně tak ve čtečce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A při dalším listování máme pěkné grafické zpracování stránek s nadpisem - buď jednoduše číslování kapitol, nebo číslování kapitol a speciální název každé kapitoly. Častokrát najdeme v knize úvodní článek autora, poděkování spolupracovníkům, různá motta nebo částí básní, případně vysvětlující úvod k problematice (někdy umístěný na závěr knihy jako Doslov).

A na konci máme takzvaný Obsah, tedy rozčlenění podle kapitol a stránek, jupí. Někdy se na konci knihy nachází i výkladový slovníček...

Takže, shrnu-li to, kniha je komplexní, ucelená. Má vzhled, hmotnost, designovou obálku, stránky křídové či obyčejné, písmo menší nebo větší, úvod, slovo autora, pěkně rozdělené a přehledné kapitoly a závěrečný obsah, možný i doslov. Knihu lze uchopit, listovat v ní, vkládat do ní záložky či vepisovat poznámky nebo podtrhovat zajímavá místa (nemá se to dělat, ale vím, že mnozí to dělají).

A do knihy můžeme vepsat i věnování! Příležitost, ke které je kniha koupena, rok, kdy je darována (Milému Martínkovi od babičky, vánoce 2005). Tím se kniha stává osobním kouskem pro dárce i pro obdarovaného.

Stejně jako kniha, do které vepíše věnování i podpis autor, při autogramiádách.

 

Čtečka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nevýhoda - je odlidštěná, elektronická, poměrně studená. Technická záležitost.

Jak jsem psala úvodem - mizerný vzhled, co se týká designového uspořádání. Sice ve čtečce nalezneme stránkování, oddělení kapitol, ale bez efektního vzhledu.

Když čtu, mám před očima pouze text, ohraničený koženkovým lemem a několika knoflíky.

Výhody

Menší cena e-knih (i když si myslím, že i tady jsou nehorázně drahé, protože se fakticky jedná o přenos dat, nemusí se tisknout, ani uskladňovat, ani převážet, ani vyrábět obálky.

Možnost knihy stáhnout zdarma. Co si budem povídat, etickou stránku teď neřeším, prostě jsou možnosti a tak se to děje.

Díky tomu si můžeme přečíst knihu, o které si nejsme jisti, zda bychom si ji koupili (a ušetříme si tak dost nákladné výdaje, někdy i na odpis, protože jde o knihu, kterou přečteme jen jednou nebo ani nedočteme. To je, jako koupit si halenku za pětikilo, obléknout si ji jednou a pak založit do skříně nebo rovnou vyhodit...)

Čtečka není podsvícena, má barvu pozadí podobnou barvě stránek knih. Takže neškodí očím.

Některé lepší čtečky jsou opatřeny i malým svítidlem, takže se dá číst i za šera.

Písmo! Ve čtečce máte možnost si zvětšit či zmenšit písmo, což v knize nelze - tam je vysázena jedna velikost a tečka.

Takže, kdo nezvládá číst blechy, může si pomocí tlačítka zvětšit písmo podle libosti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dost výraznou výhodou čtečky je, že do ní můžete narvat několik desítek (snad i stovek) knih. Obrovská věc, kterou ocení každý čtenář zejména na cestách! Do jedné poměrně malé krabičky velikosti tabletu, si může nacpat svoje oblíbené knihy, včetně slovníku.

(Doporučuji přibalit i nabíječku a vůbec, čtečku před odjezdem nabít naplno)

Čtečka má úvodní místo s přehledem rozečtených knih. Ty nejaktuálnější a zrovna rozečtené jsou zkrátka hned na titulce.

Pod ní je Knihovnička, kde si můžeme vyhledat další.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A když dočteme stránku a zavíráme knihu, tedy vypínáme čtečku, objeví se tabulka s názvem Opustit. Klik na ni - a po znovuotevření se dostaneme na stránku, kterou jsme právě opustili. I bez záložky.

Navíc je tam možnost dvojlistování, buď klasicky po stránce, nebo rychlolistování po deseti listech.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A možná si to někteří neuvědomí, ale do čtečky také můžeme nacpat veškeré texty ve wordu. Takže, vlastní napsané povídky, zkopírovaný vlastní blog, nebo různé články, které najdeme na internetu, a chceme si je přečíst. Do čtečky se promítnou i obrázky, bohužel jen černobíle (aspoň na té mé černobíle, jestli jsou vychytalejší verze, nevím).

Takže, jedna supervýhoda - čtečka je lehká, skladná, dlouho vydrží (pokud ji někdo nerozšlápne) a může obsáhnout několika stovek knih nebo osobních výpisků.

Nebolí z ní oči a lze zvětšit či zmenšit písmo.

Závěrečné shrnutí:

Čtečka je podle mě ideální na cesty - ale kniha zůstává knihou.

Brala bych to tak, že čtečka je perfektní alternativa, ale vystrnadit jí knihu, to bych vážně nechtěla.