Ve strahovských kasárnách

... aneb, historka k táboráku.

Chcete si ji taky poslechnout? My si ji taky jednou vyslechli. Takže, zkusím...

Ve Strahovských kasárnách žil svého času major Voráček, známý ďas a krysa.

I dostali jednou vojíni den volna a rozešli se každý za svým.

Stalo se však, že přetáhli, a major Voráček si na ně počkal, na oblíbeném místě pro opozdilce.

První vojín leze přes zídku, skočí na zem a tu - ruka na rameni.

- Stůj, vojíne, kde jsi byl?

- Dobrá, majore, řeknu vám pravdu.

Byl jsem takhle se svou dívkou a v tom vidím, že je již čas návratu.

Odprovodil jsem tedy dívku domů a stopnul si drožkáře.

"Stůj, drožkáři!"

"Kam to bude, vojíne?"

"No přece na Strahov, do kasáren!"

To vám byla jízda! Václavské náměstí, Vodičkova ulice, Malostranské náměstí - a tam vám koně padli, jako podťatí.

- Dobrá, vojíne, věřím vám. Jděte!

Druhý vojín leze přes zídku, dopadne na zem a tu - ruka na rameni.

- Stůj, vojíne, kde jsi byl?

- Dobrá, majore, řeknu vám pravdu.

Byl jsem takhle se svou dívkou a v tom vidím, že je již čas návratu.

Odprovodil jsem tedy dívku domů a stopnul si drožkáře.

"Stůj, drožkáři!"

"Kam to bude, vojíne?"

"No přece na Strahov, do kasáren!"

To vám byla jízda! Václavské náměstí, Vodičkova ulice, Malostranské náměstí - a tam vám koně padli, jako podťatí.

- Dobrá, vojíne, věřím vám. Jděte!

Třetí vojín leze na zídku, dopadne na zem a tu - ruka na rameni.

- Stůj, vojíne, kde jsi byl?

- Dobrá, majore, řeknu vám pravdu.

Byl jsem takhle se svou dívkou a v tom vidím, že je již čas návratu.

Odprovodil jsem tedy dívku domů a stopnul si drožkáře.

"Stůj, drožkáři!"

"Kam to bude, vojíne?"

"No přece na Strahov, do kasáren!"

To vám byla jízda! Václavské náměstí, Vodičkova ulice, Malostranské náměstí - a tam vám koně padli, jako podťatí.

- Dobrá, vojíne, věřím vám. Jděte!

.....Asi tušíte, co bude následovat, takže vám to usnadním a další děj zrychlím.

Čtvrtý vojín leze na zídku...

..

.

.

.

.

.

Pátý vojín leze na zídku...

.

.

.

.

.

.

Desátý vojín leze na zídku...

.

.

.

.

.

.

Patnáctý vojín leze na zídku...

.

.

.

.

.

.

Osmnáctý vojín leze na zídku...

.

.

.

.

.

.

Dvacátý vojín leze na zídku, skočí na zem a tu - ruka na rameni.

- Stůj, vojíne, kde jsi byl?

- Dobrá, majore, řeknu vám pravdu.

Byl jsem takhle se svou dívkou a v tom vidím, že je již čas návratu.

Odprovodil jsem tedy dívku domů a stopnul si drožkáře.

"Stůj, drožkáři!"

"Kam to bude, vojíne?"

"No přece na Strahov, do kasáren!"

To vám byla jízda! Václavské náměstí, Vodičkova ulice, Malostranské náměstí... a to byste nevěřil, co tam bylo zdechlejch koní.

 

 

(P.S. dobrý je držet nějaký vypravěčský styl. Začátek vést ve stylu vypravování. Majorovo Stůj vojíne, kde jsi byl? - hodně důrazně. Jako když zahřmí. Vojínovo Dobrá majore, řeknu vám pravdu - zkroušeně, další vypravování o doprovodu dívky opět výpravně. Stůj, drožkáři - trochu velielsky. Kam to bude, vojíne? klasický dotaz. No přece na Strahov (zdůraznit s vykřičníkem )! do kasáren! (zdůraznit s vykřičníkem)