Před poutí

Jak bylo na pouti, už víte z mého předchozího článku a spousty fotek, a taky z článku a jednoho príma videa u Eričky. Ale jak bylo před poutí, ještě napíšu, protože pár drobností by se našlo, a hlavně, krásné slunečné fotky, které se mi podařilo pořídit.

Pátek. Občas se takhle vyšplhá na opěradlo pohovky náš Sametka, většinou po ránu. Vypleskne se nahoru a spokojeně si hoví.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pátek - večer. Před barákem na ulici převeliký řev. Jeden kluk načápaný jak zvíře se tam válí jak mrcha. Vydává přitom ryk, že by vzbudil i hluchého. Jeho kámoši okolo postávají, občas se snaží ho zvednout. Kluk řve a mlátí hlavou do betonu. Je ožralej nebo zfetovanej? Chvilku jsem pozorovala a přemýšlela, jestli zavolat policii. Jenže, nechci mít v budoucnu rozbitá okna nebo další stopy pomstychtivé akce, to už jsem jednou zažila. Kluci to nakonec zvládli, po půlhodině ho nějak přesvědčili a odsoumařili se zas o kus dál.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pátek večer, pořád... chybí tu Čička. Nevrátila se. Neobvyklé, nedělá to, sice přes den pořádá různé toulky, ale každý den přichází. Dnes ne.

Sobota dopoledne - nacházím Čičku na dvoře, u maliní. Když mě vidí, schovává se. Co jí sakra kdo udělal? Po nějaké chvíli se nechá přesvědčit a chytit... vymazluji ji a nesu domů, dám jí pořádně napapkat a pak ji pustím znovu na dvůr. Po zbytek dne už jen spí a odpočívá.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sobota odpoledne, jedu na hřbitov. Zkusím zasadit pár slziček panny Marie, to je takový ten stříbrně bílý porost. A jednu plazivku, co roste za dvorkem, uvidím, co to udělá.

Přitom jsem si vzpomněla na dotaz jedné blogerky, odkud rostou tyhle růžičky? Odtud rostou...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Taky jsem na hřbitově viděla keř nádherných kopretin.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jestli něco miluju, tak pohledy na krajinu, v tomto případě nádherný kontrast zlatého pole a temně zelených stromů a keřů, na pozadí s modrou oblohou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rybníček, neboli mokřad. Je šílené sucho, vidím, kam až voda ustoupila. U rybníčka si tiše pobrukuje rákosí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nádherné květy heřmánku. I když, tohle asi nebude pravý heřmánek, nýbrž rostlinka jemu podobná.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ale co to vidí moje oči? Toliko bordela? Které čuně to nadělalo, zvláště pokud o dvacet metrů dál je odpočivadlo s lavičkami, mapou okolí a odpadovým košem. Některým lidem bych fakt s chutí nakopala do pozadí.

(Toho bordelu bylo asi třikrát víc, zde zachycena jen jedna část.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A na závěr můj oblíbený pohled "Tři vojáci v poli". Když jsem sem fotku dávala, odklepla jsem trochu jiné rozměry a fotka získala nebývalý vzhled. Zkusím to dát příště...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A to je celé předpouťové povídání, jinak nic moc extra.