neděle 26. září 2010

Kouzelné slovo naděje

26.9.2010 (téma týdne)

Naděje je silné slovo. Ne nadarmo se říká, naděje, láska a víra. Patří k sobě jako lžička k hrnku, tkanička k střevíci, nebe a slunce....
Naděje je cosi nepopsatelného. Něco imaginárního. Stín či představa. Iluze, kterou všichni vzývají, někdo zatracuje, někdo v ni nevěří, ale tam někde uvnitř, hodně hluboko, naděje pořád žije.
Je naděje víra? Víra v cokoliv, když ne v Boha, tak víra že se něco změní, že se něco zlepší, že současný stav, ať je jakkoliv hrozný, jednou pomine. Naděje je s vírou tak pevně spjata, že jedno asi nemůže existovat bez druhého.

Nadějí žijí všichni, ať to popírají či ne.
Naděje vkládá každá matka do svého dítěte. Naděje, že bude mít jednou lepší život než ona sama. Ta naděje je nekonečná jako lidstvo samo.
Naděje, kterou potřebuje každý nemocný. Naděje, že se nemoc přemůže a člověk se uzdraví.
Naděje školáka, že zrovna ten den nebude vyvolán. Naděje studentů, že se dopracují až k maturitě. Naděje holky, které se líbí kluk odnaproti...

Vlastně v každém okamžiku, v každém kroku a v každé chvíli kdy něco děláme, se skrývá naděje. Naděje, že tento článek bude mít nějaký smysl, naděje, že když uvařím oběd, bude chutný, naděje, že nejnovější kočičí nadílku udám do dobrých rukou. Naději koneckonců měla i ta nová kočičí máma, jen se pro jistotu posichrovala a koťata vykotila někde jinde. A s nadějí je dovedla po měsíci k nám domů.

Každý doufá. I v téměř ztraceném okamžiku. Vzpomínám si na epizodu z filmu Dvě věže (Pán prstenu), kdy obránci v Helmově žlebu čelí obrovité přesile bojových skurutů. Když vidí to množství, které se na ně valí. Když Aragorn říká malému chlapci: Vždycky je naděje.

Co drželo statisíce lidí v koncentračních táborech při životě? Vůle žít? Pud sebezáchovy? Určitě ano, ale i naděje, že každým dnem se může situace změnit a že se dočkají vysvobození.

To magické slovíčko nás drží při životě tenkými, ale ocelově silnými vlákny. Voní jako déšť a má barvu modrou. Neboť modrá je barva naděje...



















Obrázek není můj, stažen z netu, autor neznámý...

Žádné komentáře:

Okomentovat