To když jsem vylezla na dvůr s košem prádla na věšení a mimoděk střihla pohledem po našich kočkách, slunících se na schodech k půdě.
Ten cizí element mě praštil okamžitě do oka a já zaklela jak zedník.
Bylo to malé, roztomilé, chlupaté, mourovaté a modrooké.
Koukalo mě to přímo do očí a po mém zasakrování zmizlo rychlostí zloděje.
Kotě.
Po
hodince strávené pitím kávy a přemýšlením, co s tím, jsem při další
kontrole zjistila, že nadílka je trojnásobná. Jsem nešťastná jak šafářův
dvoreček a přitom jsou tak krásná...
Dvě mourovatá a jedno černé jak uhlík od špiček uší k ocásku.
Už zkouším rozhazovat sítě po okolí, ale zatím se nikdo nechytá...
Skupinové foto - kočičí rodinka. Chybí jen kočičí tatínci, asi tuší, že bych je vzala smetákem...
Žádné komentáře:
Okomentovat