Ten sedmnáctej listopad

17.11.2010

Nebudu se tady rozepisovat o historii 17.listopadu a jak se na to dívám, to už jsem psala loni a svůj názor jsem nezměnila.

Dnes si prostě budu jenom užívat volna. Před dvěma dny jsem náhodou prostudovala program televizní a zjistila, že v úterý dávají film Kaktusový květ. (Nemůžu to dát jako tip, Kaktusový květ rozkvetl včera večer na ČT2).

O Kaktusovém květu určitě napíšu do Filmotéky.

Dnes se budu plížit po televizních kanálech. Mám rozečten Svět podle Prota (viděla jsem i výbornou filmovou verzi).

V hlavě mám několik článků, chystám pro mámu dárek k narozeninám - chci jí nechat udělat Fotoknihu, tak skenuji a ořezávám fotky z alb.

Jsem trochu chaotická, stejně jako chaoticky jsem utírala prach a mezitím odskakovala vařit čaj a chystat snídani.

Teď poslouchám džezové tóny trumpety a do toho slova od Václava Hraběte (ano, zajímavý pořad na čétéjedna, o nějakých šikovných dětech, které nadchly verše básníka a zkoušejí k básním vyrábět obrazy pomocí linorytu. A obrazy vypadají moc dobře, klidně by mohly zdobit stěny pokojů!

Na oběd budu dělat smažená játra a opékané brambory (ach, ta dieta...), za chvíli jdu na to, neb dvanáctá hodina se blíží a kvačí kosmickou rychlostí.

Mimochodem, mám jeden televizní tip - Strážní andělé.

Je to podle povídky Davida Jana Novotného (jehož knihy budou časem uvedené i v Knihovničce).

A o čemže jsou? Domov disidenta a jeho manželky je odposloucháván tajnými agenty. Během odposlechu však muži zjistí, že odposlouchávaný pár je přepaden násilníky. Budou odposlouchávat dál nebo podniknou nějakou akci? Zkuste si tipnout, nebo se na film podívejte.

A pokud se ještě vrátím k 17.listopadu, tak na dobu, která následovala, pasuje tento aforismus:

5 etap plánování: 

1.) předprojektové nadšení

2.)realizace - vystřízlivění

3.)hledání viníků

4.)potrestání nevinných

5.)odměňování nezúčastněných

A těchto 5 etap plánování v naší politice koluje už více než 20 let...

(Mimochodem, z jatýrek se vyklubaly kuřecí žaludky, a tak se vařila polévka a oběd se zpozdil asi o dvě hodiny, protože se vydolovala zmrzlá kuřecí stehýnka. No, upekly se dobře, ale obědvali jsme jak zpohodlnělá a zvlčilá šlechta, která vstávala k obědu a dávala si teprve snídani, obědvala místo svačiny a večeřela k půlnoci...)

P.S. a tu fotoknihu jsem nakonec neudělala. Což mě dodnes mrzí.