Srovnání lidí s přírodou je už tak zažité, že se nad tím nikdo nepozastaví.
Ty
jsi prase, ona je kráva, on je vůl. Korunovanej a k tomu blbej jak
tele. Dotěrná jak vosa, pilný jako mraveneček. Slizký jak úhoř, mrštná
jako ještěrka, štíhlá jako laň. Hází na mě psí oči. Přede jak kočka.
Pije krev jak blecha. Neodbytný jak klíště.Zákeřný jak kojot, osamocený
jako vlk.
Kráska s labutí šíjí, očima laně a chůzí antilopy.
Drobek má postavičku jako střízlík, jako kolibřík.
Hloupá
ženská je husa, slepice, koza nebo káča. (Káča jako čamrda? Nebo spíš
káča jako kachně? Mimochodem, husa ani slepice nejsou vůbec hloupé,
slepice je mazaná a husa perfektní domácí hlídač.)
Je mladej, kuře, opeří se.
Ten
poskakuje jako šídlo, na chvíli se nezastaví. Krade jako straka. Množí
se jak králíci. Je tvrdohlavej jako mezek, hloupý jako osel.
Oškubeme ji jak slepici. Nebo jako holoubě?
A hele, holubička. A ti dva cukrují jak hrdličky.
Na koberečku se před šéfem svíjíme jak žížaly. Nehledě o tom, jaká on je pijavice.
Ze
života hmyzu a zvířeny máme spoustu přirovnání, některá lichotivá, jiná
nelichotivá. Ale nejen k živočišné říši jsme přirovnáváni, na řadu
přichází i bohyně Flora, příroda, mocná květena.
Stromy,
keře, trávy, kytky. To vše se odráží a zrcadlí v našich očích a skrze
přírodu, stromy, keře, trávy a kytky se díváme na ostatní.
Je
ohebný jak rákos. Paličatý jako dub. Vysoký hoch je vzrostlý jako
jedle, dobře rostlá dívka je přirovnávána k břízce. A květiny? Ani těch
není dost.
Má oči jako pomněnky, modravé a mírné. Také oči
jako chrpy, výrazné a hrdé. Nebo oči jako trnky. Tmavé nebo pichlavé? I k
fialkám se srovnávají.
Květinové jsou i povahy, i když někdy
ne zrovna hezké. Skromná jako sedmikráska, to zní dobře. Něžná jako
fialka. Ale pichlavá jak bodlák, žahlavá jak kopřiva, to už je
nelichotivé, i když výstižné.
Rty jako malina, jahoda, (já
vím, to už je ovoce), také tvářičky jako růžičky zdobí mladé dívčičky.
(Zoubky jako perličky už patří do říše nerostů, i když ano, i to je
příroda).
Vzpomínám si na film Kaktusový květ.
Hlavní hrdinka sama byla jak kaktus, sžíravá a pichlavá. Ale i kaktusový
květ jednou za čas vykvete...
Květy jsou občas i v názvech filmů. Černý tulipán, znáte.
A Červený bedrník, alias Drchnička rolní?
A
v pohádkách se to květinami jen hemží. Šípková Růženka, nesmrtelná,
jenom spící. Květuška, malá holčička, ohrožovaná Zimicí. Princezna
Pampeliška, větrem odvátá. Pomněnka, stejnojmenná hlavní hrdinka,
zakletá loutka, ze které se vyklube pohledná dívčina. Sněhurka, která se
v některých obměnách zove Sněženka, shodné mají jedno - bílou pleť a
intriky paní macechy.
A Zlatý květ kapradí vyrůstá jen jednou za rok a přináší štěstí.
O květech se básní, o květech se zpívá, ke květům voníme a květy se zdobíme.
Růže, rezeda, šeřík, jasmín... ale i pampeliška, koniklec, šafrán, či konvalinka.
Květy nás provázejí ať v podobenství, nebo ve skutečném životě.
Květy ho totiž zkrášlují.
Žádné komentáře:
Okomentovat