Tak jo.
Delší
nečinnost. Ztráta chuti na všechno. Přecházení od ničeho k ničemu.
Procházky nula, vaření minimální, jen kočky mě udržovaly ve formě.
Tak
například ranní vstávání. Většinou pracuji na odpoledne, takže ráno si
pohovím. Zapnu televizi a ještě usnu, na deset, dvacet minut... Až se
vyženu z postele, s plánem: dát vodu na čaj a jít se sprchnout.
Než
k tomuto cíli docílím, zaskočí mě kočičí věci. Prohrábnu a uklidím
kočkolit. Napustím vodu do kyblu, přidám savo nebo ocet a likviduju malé
radosti v koupelce (jedna z kočiček kočkolitu nehoví). Vyliju vodu,
napustím znovu a vyždímám umývák. Vyliju vodu znovu.
Jdu dát
kočkám žrádlo, neb žmikají u misek a tváří se, jako by čtrnáct dní
nežraly. Do toho zvoní telefon a než k němu doběhnu, zvonění přestane.
Jindy volám na pár čísel, která mám ověřená, dnes to ignoruju.
V
kleci řve andulák. Jdu se podívat, co se děje. Aha, došla voda v pítku.
A zob má taky nějak vyzobanej. Ten pták jednou pod mou péčí zajde samou
radostí, už to vidím.
Takže vysypávám misku s vyzobaným
zobem, a dopouštím vodu do pítka. Drátuju pítko ke kleci, dosypávám
ptačí zob a pár kamínků, aby se mu vyrajboval žaludek.
Kočky
pochroustaly pár granulí a hledí na mě, co jim ještě dám. Tak jo,
vytahuji konzervu a ještě jim přiděluji trochu masenka. Pustí se do
žrádla a já se můžu jít konečně na tu sprchu.
Dnešní
stav: Matýskovi jsem šlápla na packu, takže teď pajdá, leží a tiše
trpí. Činda choří zřejmě s ledvinama, nebo má nějaké interní problémy.
To prej je problém u kastrovaných koček, takže jsem koupila granule pro
kastrované kočky. Ono by se jí to mělo upravit. A Čička je zatím zdravá,
až na ten amputovaný a ochrnutý ocásek... tento handicap jí však
nebrání v tom, aby lovila jak divá. Asi si to nějak kompenzuje, či co...
Svědí mě šlapka, uvařila jsem si báječnou bramboračku s houbami a pomlela rohlíky na strouhanku.
A konečně je tu jaro.
Žádné komentáře:
Okomentovat