Rozmazlená orchidej

21.4.2013

Byla jedna orchidej. Kvetla u mé tety. Kvetla pěkně, zalévaná, opečovávaná. Ráda se líbila a tak svolila, bych ji fotograficky zvěčnila.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ale proč jsem tak našedlá? zvolala zděšeně. Vždyť stěna za mnou je bílá, běloučká a já jsem něžně růžová. Tohle působí smutně. Sprav to!

Milá orchideji, spílej mému digitálu. Ale dobře, znám pár vychytávek a zkrášlím tě. Chceš?

Chci, zavrněla orchidej, to víš, že chci. Překvap mě.

Dobře. Chceš být jako malovaná?

Malovaná, to by se mi líbilo... Jak budu vypadat?

Uvidíš, orchideji.

Co na to říkáš?

(Výmluvné ticho. Dá se vyložit všelijak.)

Zkusím tě zarámovat, milá orchideji.

Takový poloprůsvitný rám, s nádechem. Dobrý?

Jsem celá... zarámovaná, špitla orchidej.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dám ti trochu exotického nádechu.

Koneckonců jsi exotická květina!

Óóó, povzdechla orochidej. Jsem okouzlena.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A jak se ti líbí tento vzhled?

Tohle jsem taky já? Zvláštní. Duhový nádech. Duhu mám ráda.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Modrá?

Modrá? To myslíš vážně? Vždyť to nejsem já.

Ale počkej... není to tak špatné. Vždyť se zpívá - Modrá je dobrá.

Jo, líbí se mi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A když už jsi u té modré, máš mé svolení pokračovat.

Ale tohle je spíš tyrkys, nemyslíš?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Brrr... zima. Sněhové vločky. Ale sluší mi. Modrá, bílá a růžová, ty barvy pěkně ladí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Chci být obraz... zasnila se. Obraz v mnoha podobách.

Nejseš trochu náročná?

Orchidej se zamračila.

No dobře.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ale... vždyť mě nikdo nevidí. To nemůžeš zařídit, aby mě vidělo víc lidí, než ty sama?

Víš co, já chci do světa. Hele, říká ti něco galerie? Jsem sice pokojová kytka, ale ta osoba, co se o mě stará, mluvila nedávno o nějaké galerii.

Já chci galerii. A hned!

Dobrá, máš to mít. Ale už naposled!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tak a dost. Končím, milá orchideji. Jseš růžová, modrá a duhová. Jseš ve sněhových vločkách i malované úpravě. A jseš v galerii i na zastávce.

Co? To tě tak unavilo, že mi ani neodpovíš?

Nojo. Sláva kazí charakter. I když, milá orchideji, jaký ty máš charakter?

Tak jo. Nechám tě užívat si svých pět minut slávy.

A ostatní snad přimhouří oko nad touhle snůškou vlků plků.