Je mi zima, mám hlad a mám strach

Jsem někde slyšela nebo četla, nevím kde. Ale je to tady, přišla bída na kozáka. Včera na mě vlezla mrcha chorobná a dnes má pré.

Reklama

Ráno jsme měli v Relaxu velký úklid, tak jsem se přemohla a šla, ale po ránu jsem ještě skákla do nedaleké zahradnické školy, vytvořit pár výcvaků. Žel, bylo ještě pod mrakem (dnes nebylo moc pěkně) a taky dost zima, já idiot, tričko s krátkým rukávem a sako.

Tohle jsem fotila ve středu. Dnes jsem byla ráda, že jsem stihla autobus a jela domů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Odpoledne jsem si naordinovala kafe, čaj a spánek.

Taky jsem dostala nepřekonatelnou chuť na masovou polévku, takže dva kachní krky, několik kachních srdíček a spousta zeleniny. Byla dobrá!

A spát se mi chce. Ne že ne. Usnula jsem u Karlíka a továrny na čokoládu, usnula jsem u Kosmáčka. Pak jsem usnula u Dnu Šakala, což je úplně na pováženou, copak u takového filmu se dá spát?

Můžu vám odpovědně říct, dá.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V práci uklizíno a zjistila jsem, že chci parní čistič. Lidi, to je bomba! Viděla jsem v akci, naše paní domácí jej přinesla a čistila spáry a dlaždice a tolik špíny, co se rozpouštělo... super.

Ale musí to být čistič kvalitní, tenhle je od Karcheru a sehnala ho v nějaké akci. Ty z top šopu, co dávají v televizi, jsou na prd. Fakt, škoda peněz.

Zde malé rozcestí za hřbitovem. Jedna cesta vede ke kynologickému cvičáku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Včera jsem znovu sledovala Správce osudu. Před časem mi tento film přinesl synovec, že je dobrej. Mě odrazoval ten suchopárný název. Chyba lávky! Film je nádhernej. Napíšu o něm, jen co se zvetím.

Teď se ale napájím lékořicovým čajem Nekašel. Jestli zabere, nevím, dokonce mi dvakrát nechutná, ale musím dát, co se dá. Černý čaj je lepší.

Když mám chviličku a cejtím se, pletu. Pletu s Pánem času. Tomuto seriálu jsem taky nečekaně propadla, některé díly jsou vynikající!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hlavou dolů. Tak se občas cejtím.

Snad bude líp. Omlouvám se mým drahým blogolidičkám, že nestihnu asi návštěvy na jejich blozích.

Fakt mi není dobře.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Je mi zima, mám hlad a mám strach.

(Ta poslední věta je nadsázka, strach nemám, i když jsem se dnes ráno probudila a zjistila, že fotka mé mamky je postavena na reproduktoru od věže a tři artefakty seřazeny podél.

A vážně vážně si nepamatuji, že bych ji tam dávala.)