Maluji s podzimem
s podzimem maluji
kouřové obrázky
Takhle
bych asi přiblížila podzimní hraní si s barvami. Protože příroda maluje
i bez štětců a já jen nedokonale dolaďuji její krásu. A po sérii focení
a úprav zkusím zase něco vyrobit. Ručně, vlastoručně, s pomocí štětců
(už snad zaschlých) a barev (jestli je ještě rozdýchám...)
Tak
tohle jsem si myslela před dvěma dny. Štětce jsem do ruky nevzala,
protože jsem celé odpoledne přetahovala fotky do počítače a skenovala a
upravovala nově nalezené obrázky. Ale přece jen... místo štětce jsem
vzala do ruky voskovky a voskově jsem čmárala...
Podzimní
barvy mám v hlavě promíchané v úžasné koláži. Podzimní slunce, ne tolik
žhnoucí jako srpnové, ale přesto dává světu světlo. Modř oblohy
podtrhuje sluneční zář. Větřík s chutí pofukuje a cuchá vlasy, ale to mu
nestačí - ukrádá stromům jejich listové ozdoby. A na zem se snáší jak
obláčky listí zelené, červené, žluté. Tráva se ještě tváří zeleně a
poslední pampelišky klamou tělem. Přece není jaro. Je podzim.
Podzim,
který voní červenými jablíčky, šťavnatými hrozny, dozrávajícími ořechy.
Podzim, plný švestkové vůně a kouřových signálů z doutnajících hromad
shrabané trávy a listí. Kdysi se k tomu přidávala vůně pečených
brambor...
Podzim je mlhavý a slunečný a červený a žlutý a
zelený. Podzim ladí skořicově, bronzově, fialově. Podzim dokáže být taky
ubrečený a pošmourný. Podzimní slunce je nemilosrdně zakryto šedavými
mraky, plnými deprese.
V podzimních barvách se
mi v hlavě promíchávají obrazy. Obrazy stromů, větví, plynoucí vody,
která odnáší spadané lístky. Lískové ořechy, kaštany a kamínky. Sochy,
kterým padá déšť na vobočí...
A pak si vezmu
voskovky a čmárám. A z původních představ se zrodí něco úplně jiného.
Podzimní víla nebo podzimní skřítka? Nevím. Ale je tu, zrodila se včera
večer a usmívá se na vás. Vítám tedy podzim i novou podzimní skřítku...
Moc krásně napsané, až jsem se nad tím zasnila a obrázek je také parádní. Šikulka. Měla bys zase vzít do ruky voskovky nebo stětec a něco namalovat. :)
OdpovědětVymazat