Prolomit vlny

7.10.2010 (filmotéka)

Před časem jsem viděla úžasný film - Breaking the waves, jinak česky Prolomit vlny.

Tip jsem dostala od kamarádky, filmové nadšenky a ctitelky Filmového klubu. Básnila o tom filmu několikrát - neodolala jsem a při prvním vysílání v televizi (tuším na ČT2) jsem film zkusila zhlídnout.

Popsat několika slovy téměř tříhodinový film je těžké. Zkusím to.

Bess je hluboce věřící protestantská dívka, oddaná své víře, mladá a naivní se provdá za těžaře Jana - zkušeného muže, kterého jen tak něco nepřekvapí a který k víře své nastávající přistupuje velmi skepticky. Zdá se mu totiž, že výchova a víra Bess svazuje a nedovolí jí projevit se, být svá.

Přes tyto výhrady se chce s Bess oženit, její nevinnost a naivita i čistota mysli ho přitahuje a okouzluje.

Brzy po svatbě Jan odjíždí zpátky na těžařskou plošinu a Bess zanechává v péči její starší sestry. Bess se stane za krátkou dobu jejich manželství citově závislá na Janovi, jeho odjezd nese těžce a nepomáhá ani povzbuzení od její sestry.

Bess se vroucně modlí k Bohu, aby jí Jana vrátil - a Bůh ji vyslyší.

Na těžařské plošině dojde k explozi a Jan utrpí úraz, při kterém ochrne na celém těle. Bess se obviňuje, že svým přáním zapříčinila Janovu nehodu, chodí ho pravidelně ošetřovat a Jan zase nesnese svůj nehybný stav mrzáka, připoutaného na lůžko. Ví, že Bess je mladá žena a že nemůže zůstat bez partnera. Snaží se ji přesvědčit, aby si našla jiného muže - Bess to však pochopí po svém a začne vyhledávat muže jednoho po druhém. Janovi pak líčí průběh jejich setkání v domnění, že mu historky uleví v jeho nemohoucnosti.

Její chování se však neutají a brzy se rozkřikne po celé vesnici. Bess je předvolaná před jakousi radu starších, věřících stařešinů z této vesnice, kteří jí dají výstrahu - ani ta však nepomůže. Bess věří, že čím víc se obětuje ve své lásce cizím mužům, tím dřív se dostane Janovi zázraku uzdravení.

Bess je vyobcována z církve, stává se terčem posměchu místních usmrkanců, je vyvržena ze společenství lidí celé vesnice. Jediná, kdo s ní ještě mluví, je její sestra Dodo. Dodo je nešťastná, ale nemůže Bess pomoci.

Bess vidí ještě poslední šanci, jak zachránit Jana - obětovat se. Je rozhodnuta zkusit všechno, i to nejhorší, jen kdyby se Jan uzdravil.

Musím říct, že nejdřív jsem se nemohla do filmu vpravit - možná jsem čekala něco jiného. Film působil syrově, skutečně - nebyl "filmový",  lidi ze studené skotské vísky byli skuteční lidé, Bess vypadala jako obyčejná holka odvedle, snad i jako trochu podivínská a nezajímavá holka bez tuny mejkapu a perfektně upravovaných účesů. Jan nebyl žádný filmový krasavec, ale normální chlap, který se oženil s holkou, kterou měl rád. Dodo, její sestra, byla prostě starostlivá sestra, která těžce prožívala pozdější Bessino trápení. A stařešinové? Skupinka zkostnatělých protestantských věřících, s velkou dávkou předsudků.

Jakmile jsem přijala tento styl filmového vyprávění, celý příběh mě okamžitě dostal do kolen. Hrozně moc jsem přála Bess Jana a dojímaly mě její rozhovory s Bohem. Když se její přání "vyplnilo", stejně těžce jsem nesla s hlavní hrdinkou její trápení, sebeobviňování a bolest. Zvrat celého příběhu na konci jsem nečekala - rozhodně je to film, který doporučuji. Je syrový, zvláštní, emotivní. Dostane se vám pod kůži.

Reakce na Čsfd byly různé - od záplav nadšených ovací přes skeptické "nudilo mě." Záleží na tom, co si kdo z příběhu vybere. Mně rozhodně nenudil...

Kdybych to měla zařadit do nějaké kategorie, bylo by to drama.

Takže, příznivci akčních filmů, hororů nebo komedií, přelaďte se na jinou vlnu. Zkuste ji prolomit a podívat se na něco nového...

Několik údajů přenesené z ČSFD:

Film ve spolupráci Dánsko, Švédsko, Francie, Nizozemsko

Natočen v r.1996

Režie: Lars von Trier

Hrají: Emily Watson, Stellan Skardsqård, Katrin Cartlidge, Jean-Marc Barr, Adrian Rawlins, Udo Kier, Mikkel Gaup

A několik zajímavých komentářů z čsfd, copak na to říkají jiní:

Chrustyn

Provokatér a "drsňák" Trier a jeden z jeho nejvíce "normálních" filmů. Nebo alespoň mně příběh ženy, která prožívá sexuální "dobrodružství" s různými muži, aby o nich mohla vyprávět ochrnutému manželovi, přišel v Trierově filmografii, jako docela normální. Bohužel i přes výborné herecké výkony (převážně Emily Watson exceluje) a skvělou režii, jsem se (a to převážně kvůli zbytečné délce) docela nudil a depresivní atmosféra, mě také příliš neoslovila. Na druhou stranu to byl určitě účel.

 Malarkey
Lars von Trier city dře až na kost a je to na filmech hrozně cítit. Možná ale za to může fakt, že film je dost zvláštní. Na jednu stranu není depresivní od začátku do konce, ale zase obsahuje psychicky labilní Emily Watson. Ta s filmem šlape, ale mě to její chování hrozně štve. Zase jsem se ale divil, když jsem zjistil, že to je její naprosto první filmová role. To zase klobouk dolů, první role, a hned labilní ženská z venkova.


 kleopatra
Tenhle film vzbudil obrovský ohlas a pod vlivem toho všeho humbuku jsem se mu bránila, člověka to přece jen ovlivní, ta vlna zájmu a já mám tendence být pak kritická. Nakonec jsem se z hluboka nadechla a viděla film, který se k ničemu dosud viděnému nedal ničím přirovnat. Obraz příšerný, herci hráli jakoby nehráli, děj se valil do pointy, která nebyla ani tak perverzní jako bizarní, jenže to celé dohromady, přesto, že mě to zlomilo, odrovnalo a na dlouhou dobu připravilo o iluzi, že život je krásný, mě zároveň nevýslovně dojalo a obohatilo - TÍM obrazem, TĚMI herci, TÍM dějem.
 Marigold
Ten chlap samozřejmě je příšerný citový vyděrač, ale marná sláva, to si stokrát můžu logicky dovodit pár hodin po shlédnutí filmu, leč nijak tím nepopřu, že mě tenhle příběh o ženě, která se zcela obětovala pro milovaného muže, srazil hluboko do kolen. Trier umí bořit bariéry mezi dějem/kamerou/divákem a vytvářet výbušnou kombinaci děj-divák. Autenticta příběhu je posílena "nepřikrášleným" snímáním ruční kamerou a absolutně věrohodnými výkon Skarsgårda a Watsonové. V tom příběhu je od počátku něco osudového, předzvěst tragédie... Tyhle "předzvěsti" Trier umí... Výsledné dílo je naprostým citovým terorem, tak strašným, že se v kině jedna divačka pozvracela. Žádný hnus, jen dlouhé minuty citového vypětí s takřka pohádkovým koncem, který ale podrápanou duši příliš neutěší. Kde končí realita a začíná film je během sledování Prolomit vlny takřka neřešitelný rébus. Byl jsem vtažen natolik, že moje emoce nebyly umělé. Byl jsem zmaten a smeten... Triere, vy zatracené zvíře!!!