Bez iluzí

7.3.2011 (téma týdne)

Jako vždycky poslední dobou přicházím s křížkem po funuse. Téma týdne jsem sice neprošvihla, ale nereagovala jsem na něj.

Ale rozjela jsem se jak na kole z kopce u mého posledního komentáře u Punerank.

Iluze jsou jen představa, která nám má umožnit lepší život. Nebo jsou iluze pouhé šidítko?

Možná jsou iluze tak trochu sebeklam. Ale ptám se, komu ten sebeklam škodí? Proč si ho nedopřát? Vlastně je to jako s vůněmi - vůně je vůně - a mimo vůni nic jiného nepřináší. Snad trochu potěšení z vůně a ta rychle vyprchá... přesto se bez vůní neobejdem, voníme k růžím a kosatcům a jasmínům, kupujeme si parfémky a voňavé sprcháče a šampony na vlasy s vůní, voníme byt i auta...
Vlastně je to taky druh iluze. Iluze, že domov je čistější, voňavější, příjemnější.

I když se v něm lidé hádají. Souroznci se perou. Rodiče se fackují. V lepších případech spolu nemluví vůbec a rozprašují kolem sebe atmosféru dusna, v iluzi, že ten druhý nevydrží a ustoupí.

A tak obklopeni přepychem, nebo aspoň solidním konfortem, který má zajistit spokojený život, lidi nechápou, proč spokojeni nejsou, a proč se s partnerem - rodičem - dítětem - sourozencem nemůžou shodnout. A pak vznikne nová iluze, že s nákupem dalších aut, televizí, počítačů, mobilů nebo vířivých sprchových koutů, budou šťastnější a lepší. Protože bez té iluze by asi nepřežili.

Domov nemusí být příjemný. I když je čisťounký a voňavý.

A svět už vůbec ne.

Lidi jsou všiváci, po světě běhají šílení teroristi, v naší vlastní vládě dřepí jak pavouci mafiáni a tkají další sítě, do kterých nás pochytají všechny, a další provazy, kterými nás pořádně omotají. Svět je hnusnej, plnej násilníků, únosců dětí, nezodpovědných doktorů, a bezohledných spolucestujících v MHD. Nebo bezohledných řidičů v autech. Bezohledných úředníků. Bezohledných exekutorů. Svět je hnusnej, plný chemikálií, svinstva, vylité ropy, zničené a zplundrované země, kácejících se lesů, lesních požárů, vichřic, tornád a zemětřesení. Zkorumpovanej, znásilněnej svět.

Svět je hnusný místo k životu.

A bez iluze, že bude líp - proč vlastně žít?

Je iluze naděje? Je naděje jen iluze? Je iluze víra? Láska, naděje, víra - je to jen iluze?

Dnešním cynismem prosycena mám tisíc chutí zakřičet: ano! Láska, naděje i víra jsou jen iluze!

Ale tam někde, někde v koutku duše, (ano, trpím iluzí, že mám duši), mi něco říká:

není to iluze. Není to všechno iluze. Přece na tom hnusným, všivým, násilnickým světě musí něco být.

Přece ten hnusnej, všivej svět není jen hnusnej.

Přece ti sobečtí, egoističtí lidi nejsou všichni sobečtí a sebestřední.

Přece existují lidi, kteří sbírají z ulice zatoulaná štěňata a dají jim domov. Jsou lidi, kteří uspořádají sbírku pro potřebné a kteří na tu sbírku přispějí. Jsou lidi, kteří vymyslí dárek a obdarují jím své blízké proto, aby jim udělali radost. Jsou lidi, co pro tebe skočí do vody, když se budeš topit.

Je to iluze?

Končím otázkou, na kterou není odpověď.

Text: můj

Obrázek: můj, trochu upravovaný

Anketa na konci: nepovinná

Anketa

Potřebujete ke svému životu iluze?

Ano, nemůžu se bez nich obejít		23.5% (4)
Ano, i když vím, že jsou to jen iluze		47.1% (8)
Nevím, asi ano		5.9% (1)
Ne, jsem hrdá, samostatná jednotka, kráčející životem bez bázně a hany		5.9% (1)
Žiju tak jak umím, a nad iluzemi nepřemýšlím		17.6% (3)