Do toho si pouštím znova a znova Figlio Perduto, ta skladba mě dnes nějak bere.
Snažím
se zjistit, zda není na YT ještě od jiného interpreta, ale zdá se, že
až na pár amatérských pokusů úspěšně vede Sarah Brightman. I když na tom
živém vystoupení má pěknou ranu.
Probůh, kdo jí navrhnul ty šaty? Na první pohled krásný, to ano, ale co ty prosvítající nohy?
Leč, Sarah zpívá víc než dobře, Sarah zpívá úžasně - a já nacházím další klip, kde je dokonce text.
A já se ho naučím!
A pak budu doma operně zpívat. Doma můžu, kočkám je to jedno a nikdo jiný mě neuslyší (a sousedi to snad ustojí...)
Přemýšlím
nad tématy týdne, nad kontroverzními tématy, které v posledních týdnech
pěkně rozvířily. Rasismus, ten si o to přímo koledoval. Vegetariánství -
tam jsem myslela, že to bude v pohodě, ale taky byly ostré střety. A
kouření. Kouření, to je slovo do pranice, hozený bumerang, odpálená
salva.
A do těch vážných kontroverzních témat zemětřesení, požáry a tsunami v Japonsku.
Mixnuto havárií jaderné elektrárny.
Jeden z nejhorších scénářů, jaké by mohli napsat autoři katastrofických filmů.
(Mimochodem,
záběr, kdy pobřeží pohlcuje vlna tsunami, mi připomnělo záběr z
katastrofického 2012. Vzhledem k tomu, že máme rok 2011 a už se blížíme,
moc dobrý pocit z toho nemám. Ale v Japonsku je zemětřesení častým
jevem, jen tentokrát je mimořádné... A na rozdíl od filmu, toto je
skutečné.)
Ale přesto všechno, ne, nebudu si na
blog vyvěšovat japonskou vlajku. Jim je šumafuk, že nějaká Vendy ze
Zapomenutého Lontu s nima soucítí. Oni teď mají jiné starosti. Dát se
dohromady, oplakat své mrtvé, uklidit ten příšerný bordel a hlavně
doufat, že radiace nebude smrtelná. (Tedy, užila jsem slovo radiace,
doufám, že dobře.)
Právě dopíjím čaj s meduňkou
a pomerančem, ten je prý dobrý na spaní, a už mi klipkají oči...
Plyšáček od Lucerny hlídá hodiny a stejně černá micka spí na skříňce, na
krabici s kazetama.
Ještě si chci prohlídnout Softcom a
probrat ukázky flešek, chci nějakou šestnáctku nebo dvaatřicítku. Nějak
se mi tady ty malé potvůrky zalíbily...
Čtu
Imagiku a nějak se ne a ne dostat do děje. Clive Barker asi nebude můj
oblíbený šálek kávy. To Stephen King je jiná třída. Tedy, oba ve svém
oboru dobří, ale Clive Barker si libuje v hnusotách. Vyloženě. Fantazii
má tedy bez hranic, to vám povím. Brrr.
(Kdo nezná, tak podle jednoho z románů - povídky - novely od C.Barkera byl natočen film Hellraiser).
Pěkné
sluneční dny zatím ustoupily do pozadí, venku pošmourno a s deštěm. Ale
to mi naštěstí nevadí, teď ne. Tady je teplíčko a sucho. Do toho voní
eukalypt a čistí vzduch... mimo eukalyptu mám ještě citronovou,
mandarinkovou, levandulovou a jalovcovou esenci. Též smrkovou. Vůně
totiž miluju... Nejraději bych míchala voňavé elixíry do koupelí i přímo
na kůži.
Chci si koupit pár knížek, můj malý soukromý seznam narůstá kosmickou rychlostí.
A nechci zvýšení DPH, ani zvýšení energie, ani zvýšení tlaku.
Ajaj, a ještě ke všemu musím na finančák.
Žádné komentáře:
Okomentovat