Jak jsem dnes dala kastrovat kočku?
Minulý
týden jsem prokonzultovala s veterinářem nejbližší volný termín a ten
náhodou vyšel na dnešek dopoledne. Poté jsem zkoušela domluvit auto,
protože sama žádné nevlastním - a moje dvě zálohy vybouchly, protože
jedna záloha dnes školí nějaké finance a druhá záloha lítá po doktorech.
Nerada
jsem tedy přistoupila na variantu cestování autobusem tam a zpátky (ne,
není to cesta do Mordoru). Nachystala jsem klec, tašku, ubrousky,
hadříky na vystlání a netkanou textilii na zakrytí.
Oblékla se a asi pět minut před plánovaným příjezdem autobusu se jala chytat kočku, kterou jsme drželi asi den o hladu.
Chytnout
se nechala, ale po narvání do klece se začala tato otřásat divokými
výpady rozdivočelé micky a do toho se přidalo neuvěřitelně vyděšené
mňoukání a kvílení. (Ginsberg by měl inspiraci, jak vypadá skutečné
kvílení).
Takže jsem micinu vysvobodila z klece a chtěla ji
strčit do tašky a zazipnout. Nevěřila bych, kolik síly dokáže taková
pidikočka vyvinout. Dokázala to! Vykroutit se, poškrábat mě a zmizet
neznámo kde. Škrábance na rukách, samý chlup, kočka někde pod skříní a
autobus - ujel.
A je po kastraci.
Můžu se těšit na další kolo.
Některé kočky mají s přepravkama problém. Bohužel to jinak nejde. Když jsem si vezla Koblížka a Hermínu do Brna, tak vydávali příšerné zvuky... nedovedu si představit, že bych s nima měla jet na větší vzdálenost třeba autobusem.
OdpovědětVymazat