A tak jsem si na úterý naplánovala dovolenou a konečně se dokopala k
tomu, zajet do Brna s papíry na finančák, ano, daňové přiznání se
konalo a termín už se vražedně blíží.
Ne, nebudu vám líčit a kazit náladu představou, kterou kolonku že jsem to podepisovala, ani kolik kopií jsem sebou měla a přílohy všelijaké.
Ne,
jen jsem ocenila, že na finančáku jsem pobyla jen pár minut - bez
fronty a s celkem přívětivou slečnou za přepážkou. Ještě jsem si oběhla
zdravotní pojišťovnu a sociálku, tam už to bylo s frontama horší, ale do
půl hoďky se to zvládlo... dokonce i úřednice byly ochotné.
A
že bylo opravdu krásně, načepovala jsem si v přízemí sociálky kafe z
automatu, bílou kávu s cukrem, abych to upřesnila, a pomalu se courala
pěškobusem k nádraží. Proč plýtvat lístky na šalinu, žejo...
Takže
jsem se courala z Kounicovy ulice směrem ke Svoboďáku, a protože jsem
se na tak důležitou cestu vybavila foťákem, fotila jsem. Chytala jsem do
té malé krabičky objekty a taky staré domy. Takže, nové versus staré...
Prošla
jsem jakýmsi parčíkem na Kounicové. Zaujala mě jedna socha, nebo mě
spíš praštilo do očí červené vybarvení. Nejsem si jista, jestli socha
takhle vypadala i předtím, nebo si nějaký kreativní samouk zahrál a
sochu dovybarvil. V každém případě, vypadalo to zajímavě a socha se mi
líbila. Trochu ďábelský vzhled, a já ji nazvala Pán temnot, i když si
nejsem jista, zda nejde o ženu.
(Dodatečná poznámka: ta socha měla představovat Lišku Bystroušku! A červené vybarvení tam skutečně nepatří...)
Další
zajímavý objekt jsem zaznamenala na Moravském náměstí. (Teda, aspoň
myslím, že je to Moravské náměstí...). Prázdnou fontánu bez vody jsem
neřešila, je teprve březen, ale když jsem zabírala stromy a lidi,
najednou jsem si všimla zajímavé sochy. Přišla jsem blíž a koukám, co to
za lístečky se zlatavě třpytí - a při bližším zkoumání jsem objevila,
že je to socha z klíčů. Ano, a má jméno Klíčová socha. Což by se v našem
roztomilém jazyce dalo vysvětlit dvojím způsobem...
Žulový
falus na Svoboďáku (tedy, takzvané Brněnské hodiny) jsem raději
pominula a šla jinou cestou, přes Jezuitskou (s návštěvou Černé planety a
utracením pětistovky za Bubny Berberů, Zmiji od Sapkowskiho a jakési
Štěstí ve stínech, jestli budu z této koupě šťastná ještě uvidím.)
Nakonec
jsem přidala do digitálu dva snímky zajímavého drátěného sousoší,
zřejmě jde o žárovky, to aby se asi lidem konečně rozbřesklo v
hlavách...
Jako první jsem ale vycvakla jarní
krokusy v parčíku za Maliňákem, a taky jednu vysochanou rusalku... Jen
mě mrzí, že některé fotky jsou rozostřené a tak jsem je protáhla mírnou
úpravou. Asi jsem vážně děsnej amatér.
Žádné komentáře:
Okomentovat