Marley a já

3.5.2011 (filmotéka)

Komedie, která není komedie.

Komedie / Rodinný / Romantický / Drama

USA, 2008, 111 min

           
               
Režie:David Frankel

Hrají: Owen Wilson, Jennifer Aniston, Alan Arkin, Kathleen Turner, Eric Dane, 
Haley Bennett, Haley Hudson, Nathan Gamble, Joyce Van Patten, Bryce Robinson, 
Clarke Peters, Tom Irwin

"Novomanželé John a Jenny Groganovi (Owen Wilson a Jennifer Aniston) se rozhodnou, že opustí drsné zimy Michiganu a začnou nový život na slunné Floridě. A aby těch změn nebylo málo, pořídí si roztomilého, šestikilového labradora Marleyho, který se během pár týdnů změní v padesátikilový parní stroj, plný nezkrotitelné energie. Takto začíná film režiséra Davida Frankela (Ďábel nosí Pradu), který popisuje 13 let života se psem, života, který někdy - a to dost často - připomíná soužití s nevypočitatelným uragánem."

(část oficiálního texdtu distributora, ČSFD)

Příběh Johna, Jenny a Marleyho jsem sledovala zpočátku s trochou nedůvěry - teda nemám nic proti rodinným filmům se zvířátky, zejména pejskové jsou vděčné téma, ale čekala jsem klasické opakování nastaveného schématu. Zvířátko, které si získá děti a matku, po čase zlomí odpor otce a skončí jako ctěný a milovaný člen rodiny.

Tady se to trochu lišilo. Ano, pejsek přišel do rodiny, malé kouzelné štěňátko, ze kterého vyroste velký rozdováděný mamlas. Sice sladkej, ale nezvladatelnej a temperamentní tvor, který neposlouchá nikdy nikoho, jen sám sebe.

A s pejskem nastávají menší či větší trable různého charakteru, to už si každý domyslí.

Navíc Johnovi šťastná Jenny oznámí, že čekají první dítě...

Jenže život jde dál a za prvním dítětem přichází druhé a pak třetí... Jenny se vzdává práce a věnuje se rodině, John musí přidat v práci a žádat o zvýšení platu. Nastávají problémy, se kterými ani jeden z nich nepočítá, a z Marleyho se postupně stává člen rodiny.

V čem se liší tento film od ostatních zvířátkových?

Asi hlavně v tom, že tady se nejedná o epizodu z života psa a rodiny. Nejedná se pouze o řadu neplech a vylomenin, které víceméně pobaví (kdo má nebo měl pejska, určitě ví své).

V tomto filmu je zachyceno několik let, vlastně celý život psa a část života jeho páníčků. Léta přibývají páníčkům a léta přibývají i pejskovi. Z mladého, adrenalinem nabitého psiska se stává rozvážný a zklidnělý pes. Přichází nejen problémy v rodině, ale i problémy se starším a stále víc nemocnějším pejskem.

A závěr filmu? I když jsem už odvykla slzet u filmů, tento konec mě znovu dostal.

A myslím, že to NEBYLO citové vydírání. Byl to prostě závěr, jaký si v životě prožije každý, kdo měl nějaké milované domácí zvířátko. (A je jedno, jestli šlo o psa, kočku nebo morče...)

Je to krásný film a přestože je o psech, dětech a rodinách, není to film pro děti.

Přestože je označen jako rodinný, je doporučen od dvanácti let výš.

Přestože je uváděn jako komedie, bylo tam i dost hořkosmutných chvil. Takových, jaké v životě přichází.

Moje osobní hodnocení: 80%

Na závěr bych chtěla uvést to, co říká John v posledních minutách filmu:

"Psovi nic neříkají luxusní auta, velké domy ani značkové oblečení. Zašpiněná hračka bude úplně stačit.

Psovi nezáleží na tom, jestli jste chudí nebo bohatí...šikovní nebo nemotorní, moudří či hloupí. Věnujte mu svoje srdce a on vám dá zase to svoje. O kterých lidech to můžete říct? Kolik lidí vám dají pocit, že ste vzácní a jedineční?"

 














Na úplný závěr chci přidat několik komentů z čsfd:

Psema

Klasika z toho nekouká, ale pejskaři a citově labilní spoluobčané probrečí dobrý pakl kapesníků. I já uronil v citově vyděračském záběru slzičku (zabrat ty hluboké černé studánky byl fakt podraz), ale filmu by slušelo sestříhání o dobrých 20 minut, zmenšení počtu hluchých komediálních výstupů typu "pes běží, něco padá, běží Wilson a Aniston" a větší důraz na dramatickou rovinu. Témata manželské krize a dalších zákoutí normálního života mě bavily mnohem víc, než když se tvůrci snažili o další tuctovku s ťuťu čoklíkem na plakátu.

 

 

Ducharme

odpad! Na můj vkus je Marley zbytečně přetematizovaný - autor rozehrává několik dějových linií, které příběhu spíše ubližují. Marleyho část místy není úplně špatná, je tu však ten konec. Tak odporné citové vydírání jsem už dlouho neviděla... SPOILER - Brečící děcka, čtoucí super dojemé dopisy mrtvému psisku ve mě vyvolala akorát nesnesitelnou vlnu vzteku!

 

(Ducharme nepochopil, že takové  konce v životě opravdu jsou. ) 

Tom Hardy

"A dog has no use for fancy cars, or big homes, or designer clothes. A waterlogged stick will do just fine. A dog doesn’t care if you’re rich or poor, clever or dull, smart or dumb. Give him your heart, and he’ll give you his. How many people can you say that about? How many people can make you feel rare, and pure, and special? How many people can make you feel...extraordinary?"... Nečekaně upřímný a chytrý film o tom, že život není vždycky peříčko. Tvůrci postupují od kytky přes psa k dětem a během toho reflektují všechny maléry a radosti, které s tím souvisí. Žádný zbytečný patos, žádné laciné vztahové hrátky, čistá pravda, která vás pohltí a na konci nechá v slzách. I přes laciné plakáty nejde o snímek typu "pes se chová jako člověk na čtyřech nohách a je vtipné třeba to, že umí nastartovat auto". Marley a já není ničím víc, než věrným otiskem každodenních problémů, se vším "dobrým i zlým, dokud nás smrt nerozdělí". Zcela bez debat nejlepší vztahový mainstreamový americký film posledních let. P.S. Herci jsou fantastičtí. Owen Wilson nikdy nepůsobil tak „herecky vyspěle“, Jennifer Aniston je k pomilování i v okamžiku absolutního vyčerpání, charismatický Eric Dane potvrzuje komiksový potenciál a Alan Arkin je v roli šéfa, který „se nikdy nesměje“, jednoduše okouzlující. A Marley… pohled do těch očí jen tak nezapomenu (ano, byl to podraz, ale k životu to patří).