Ale to není tak těžké pochopit, pesimismus totiž vyvěrá z představy budoucnosti.
Pro někoho je možná šťastná a jásavá, zejména pro ty, co se stačili za ty roky zásobit na věčné časy a nikdy jinak.
Pro někoho jakžtakž přijatelná.
Pro někoho nejistá a pro někoho zoufalá.
Četla jsem před chvílí novou báseň u Lucerny. Báseň (o budoucnosti - a velmi dobrou) byste našli ZDE.
Shodou okolností jsem se dnes bavila s jednou paní na úřadě - o penězích, o mzdách, o důchodech, o reformách.
A po této debatě jsem propadla (znovu) hluboké depresi.
Jasně, zase se z ní dostanu, takových depresí už jsem zažila několik, kdybych měla skákat z okna při každé, tak jsem zombie.
Ale budoucnost je opravdu nejistá a to hodně.
Protože
v dnešní době nastává nový teror - zde není třeba zbraní ani tanků,
nemusí se zavírat lidi. Stačí zvednout daně, zvýšit povinné pojištění,
zdražit potraviny, plyn, elektřinu, vodu, pohonné hmoty, poplatky ve
zdravotnictví... Základní lidské potřeby. K tomu snížit platy.
A v médiích tvrdit, že průměrný plat v České republice je kolem 23000 korun českých.
Ze
všech stran jsme bombardovaní tím, jak se máme uskrovňovat. Jak státní
dluh narůstá. Jak si máme šetřit deset tisíc měsíčně na důchod. (!!!!!)
Jak budem investovat do penzijních fondů. Jak se bude posouvat doba
odchodu do důchodu, protože věk se prodlužuje a stárnoucí populace holt
odmítá umřít v sedmdesáti letech.
Jistěže mají
pravdu, naši ministři. A odborníci. A průzkumníci trhu. Věk se
prodlužuje, lidi se opravdu dožívají vyššího věku (jaká drzost!)
Ale
jak kvalitní je život v tomto věku? Mnozí za ty roky nechali kus svého
zdraví v práci. Opotřebované klouby, zrak, ledviny, srdce. Vysoký tlak,
cukr, cholesterol.
A naši ministři se domnívají, že zvýšená
hranice odchodu do důchodu zaručí, že lidi budou opravdu do té hranice
pracovat. Dobrá představa budoucnosti, už vidím ty klempíře, pokrývače,
zedníky, kopáče, prodavačky v marketech, dělníky u pásů, nebo skladníky,
švadleny, zdravotní sestry nebo kuchařky, jak v pětašedesáti odvádějí
plný výkon po celou pracovní dobu, zdatné, zdravé a optimistické.
Předčasný
odchod do důchodu bude zřejmě zrušen, nebo tolik znevýhodněn, že mnoha
lidem nezbude, než dělat do smrti (protože pravděpodobnost, že někoho
skolí v pětašedesáti infarkt třeba u pásu, je docela vysoká).
Dobrá
varianta je, mít dost peněz a našetřit si. Je tady ale velké ale.
Protože dvě třetiny národa mají tak nízké platy, že vychází od platu k
platu.
Situace je nezáviděníhodná. Shrnu to do několika bodů:
Když
nemáš práci, nemáš z čeho žít. Důchod se posunuje, když nemáš práci, z
čeho si našetříš na důchod, když nemáš z čeho žít? Být na pracáku
znamená být na almužně, z čeho si našetříš na důchod, když není z čeho
žít? A kdo tě zaměstná po padesátce, natož po šedesátce? A pořád se
zdražuje a kde brát peníze, když není práce?
Kolik žebráků do
roku přibude do roku 2030? Kolik lidí bude bez domova, protože nebudou
moct platit ani základní poplatky? Budeme umírat hladem? Nebo budeme
vysedávat na sociálkách a žebrat o almužny?
Budoucnost
nevidím pozitivně. A v podstatě pro mě osobně není. Nevím, co bude za
deset let, natož za dvacet... nevím ani, jestli za dva roky budu ještě
sedět u počítače a psát na blog, protože možná budu muset zrušit
internet. Ale to je zatím nejmenší zlo...
Budoucnost opravdu
nevidím růžově, a nebudu říkat, že pořád doufám, že se něco zlepší, i
když v to doufám. Protože kdybych ztratila úplně naději, že se něco
zlepší, tak končím, stahuji rolety, adios a sejdeme se v Mexiku.
Žádné komentáře:
Okomentovat