Tímto citátem nás skoro denně bombardovaly maturitní ročníky.
Pravidelně, každý rok, jsme tato slova slýchali a také používali na
škole při každé příležitosti.
Nevěděli jsme, že maturitní vysvědčení se časem změní v cár papíru. Důležitý - nedůležitý, ale cár papíru.
Důležitý nikoliv v tom, jaké máte znalosti v oboru, ale pouze pro to, abyste získali práci.
Dokonce i nekvalifikovanou.
V dnešní bláznivé době není maturitní vysvědčení známka o kvalifikaci, ale vstupenka k pracovním místům.
Přitom
to však není místenka, zajišťující lukrativní místo. Na to maturitní
vysvědčení nestačí, není-li podpořeno silnými tlaky vlivných příbuzných.
I
když nás život naučil, stejně jsme se museli učit, a v mnohém toho
nelituji. Často slýchám námitky, že stačí umět číst a psát a zbytek je
zbytečný. Nemyslím si to, i přes fakt, že co jsem se učila k maturitě, v
životě ani v práci jsem téměř nepotřebovala. Přesto si nepřipadám jako
pako, když slyším o žíhání (a ne, není to melírování), rysech (a nejsou
to pruhované divoké kočky) nebo kalení (a není to pařba.)
I když díky škole jsem se naučila, co je to už zmíněná pařba a taky co je to kocovina.
Že může existovaj ještě morální kocovina, to už jsem se naučila v škole života.
Maturitní
vysvědčení svědčí možná o jednom - prošli jsme sítem a prošli jsme
dobře. Co jste si však ze školy odneseme do života, to už je jiná věc.
Důležitější než známky je sebevědomí, znalosti, které můžeme využít,
dobré chování, odvaha začínat znova, překonávat překážky, které nám
klade život.
Vlastně tu první maturitu složil téměř každý z nás. Ale desítky dalších maturitních zkoušek ze školy života skládáme neustále.
Žádné komentáře:
Okomentovat