Těmito
slovy začíná hlavní hrdinka filmu Pevné pouto vyprávět svůj nevšední
životní a posmrtný příběh. Adaptace stejnojmenné knížky Alice Sebold,
která se stala pravou literární senzací, se ujal režisér Peter Jackson,
jenž si udělal jméno na jiné klasice - Tolkienově trilogii Pán prstenů.
Susie (Saoirse Ronan) je obyčejná čtrnáctiletá holka, která udělala tu
chybu, že šla jednoho dne ze školy domů zkratkou přes pole. A tam
potkala pana Harveyho (Stanley Tucci). A z tohohle nenápadného souseda
se vyklubala zrůda, která ji připravila o život.
V jejím
případě ale smrtí všechno nekončí. Susie se ocitá ve zvláštním světě
mezi nebem a zemí, ze kterého pozoruje, jak probíhá pátrání po jejím
vrahovi a zároveň drží palce členům své rodiny, aby její náhlý odchod
ustáli....
Není to jednoduché - tatínkovi Jackovi (Mark
Wahlberg) se smysl života smrsknul na touhu nalézt a potrestat toho, kdo
jim způsobil tu strašnou ztrátu. Máma Abigail (Rachel Weisz) se pro
změnu snaží co nejlíp zakonzervovat dceřinu památku, až se v domácím
mauzoleu začne dusit a uteče z něho.
Zbývající děti, Lindsay a
Buckley, se se ztrátou své sestry snaží vyrovnat úměrně svému věku a
zároveň získat pozornost rodičů, kteří žijí jen pro mtrvou Susie.
Jediným, kdo si v téhle krizi dokáže jakž takž zachovat chladnou hlavu,
je svérázná babička Lynn (Susan Sarandon), která se ze všech sil snaží
udržet rozpadající se rodinu pohromadě.
Tohle všechno sleduje
Susie z fantastického světa, v němž člověk může mít, na co si vzpomene,
kromě skutečného života. A ještě někoho pozoruje. Pana Harveyho. Muže,
který ji připravil o budoucnost a teď si pomalu vybírá další oběť.
(oficiální text distributora)
Drama / Fantasy / Thriller
USA / Velká Británie / Nový Zéland, 2009, 130 min
Režie: Peter Jackson
Hrají: Mark Wahlberg, Rachel Weisz, Saoirse Ronan, Stanley Tucci, Susan Sarandon, Rose McIver, Michael Imperioli, Carolyn Dando, Amanda Michalka, Nikki SooHoo, Thomas McCarthy, Reece Ritchie, Peter Jackson, Michael Ahl, Jennifer Butler, Courtney Baxter
Poprvé jsem o tomto filmu slyšela, když jsem uváděla na blog film Jak přicházejí sny.
A včera, v příšerné náladě, jsem usoudila, že je načase si Pevné pouto pustit...
O čem film je, můžete se dočíst už v oficiálním textu.
Ano,
je tam jedna čtrnáctiletá holka, která je zavražděna. Jedna rodina,
která truchlí a snaží se vypořádat se ztrátou. Jeden fantastický svět
mezi nebem a zemí.
A jeden úchylný vrah, který nevypadá jako úchylný vrah.
To vše doplněno úžasnou hudbou, která jitří, zneklidňuje a hrozí, nebo lehce hladí.
A příběh Suzy jsem sledovala s napětím, strachem, hrůzou, odporem a smutkem...
Opravdu se nebudu opakovat v popisu filmu, jen zkusím vychytat několik věcí.
Co se mi líbilo: úžasný herecký výkon hlavních hrdinů (i když jako hrdinové se moc označit nedají) - Suzy a jejího vraha.
Ona
je dokonalá. Režisér měl šťastnou ruku pro výběr - ta holka je
perfektní představitelka holky v pubertě. Trochu přidrzlá, trochu
rozpačitá, tápající a očekávající. V jejím okolí se objevuje hezký kluk,
kterému se líbí - a Suzy se těší na první rande a první pusu. Té se
však nedočká...
V momentě, kdy se setká s vrahem a začne chápat, že z tohoto setkání nevyvázne živá, v tom momentě se její výraz mění.
V momentě, kdy ji vidím utíkat z onoho místa, jí držím palce, aby šťastně doběhla do bezpečí.
A až po chvilce mi dochází, že je něco špatně.
Nejsilnější moment - chvíle, kdy si Suzy uvědomí, co se opravdu stalo.
Nejtíživější
momenty - záběry na vraha. Tichou klidnou tvář. Přípravy na vraždu.
Jeho soustředění a preciznost při plánování. To byly chvilky, kdy mi
bylo docela nevolno, to se přiznám.
Nádhera -
svět mezi nebem a zemí, kde se Suzy ocitá a z něhož sleduje svou rodinu.
I když mnozí tomuto světu vyčítají kýčovitost a vyumělkovanost. Pravda,
je trochu podoben světům anime, aspoň v barvách, ale říkám si, proč ne?
Nikdo neví, co bude po smrti a tento svět, přestože je pestrý a
nádherný, pořád je nedokonalý. Co když jsme jen stínem, odrazem daleko
nádhernějšího světa?
Paradoxně, nejvíc vyčítají tomuto filmu právě onen kýčovitý snový svět.
Ale v žádné kritice jsem nečetla to, co vadilo mně.
Věci, které mi vadily: nelogické skoky v některých chvílích.
- Proč Suziin otec dával vyvolávat fotografie, které pořídila jeho dcera, postupně?
- Co sakra hledala Suziina sestra v domě souseda Harveye po takové době? A jak zaručeně věděla, kam jít?
Tato scéna mi připadala ryze účelová, jen pro zvýšení napětí filmu. Podle mě nelogická a hloupá.
- A když našla, proč stála jak ypsilón, když se vrátila její matka?
- Jakto, že trezor, který pomáhá Harveymu odklízet správce skládky, předtím naložil Harvey sám?
Podle všeho to musel být svinsky těžký krám. Sám o sobě...
- A co měl krucinál znamenat ten závěr?
Přes tyto výhrady je Pevné pouto silný, dramatický, strhující a napínavý film a rozhodně stojí za vidění.
Kdybych
však měla popsat základní rozdíl mezi filmem Pevné pouto a Jak
přicházejí sny, řekla bych, že Jak přicházejí sny je film o lásce a
hledání, a film Pevné pouto je o bolesti a zmarněném životě.
Ale
nechci, aby si z toho někdo vyvozoval špatný závěr a nechtěl film
vidět. Opravdu stojí za podívání, i přes ten rozporuplný pocit.
Moje osobní hodnocení - 70%
(Dala
bych víc, ale ty logické kopance to strhly. Nebýt hereckého výkonu
Saoirse Ronan a Stanleye Tucciho, film by zřejmě spadl na 50%...)
Tu knihu bych si chtěla přečíst... možná.
Trailer k filmu
Žádné komentáře:
Okomentovat