Nedávno jsem zmínila čerstvě vůni čerstvě posekané trávy. Mně opravdu voní, voní létem.
A
taky vědět, že se ještě seče tráva, která voní, taky není k zahození.A
užívám si té vůně léta, protože vím, že dlouho trvat nebude. Všechno
vzniká i zaniká příliš rychle.
Nedávno jsem
psala, jak je mi mizerně. Dnes je mi príma. I když mě před pár dny
zdrtila naše trafikantka novinkou, že snad budou předělávat ten pěkný
plácek před hřbitůvkem (naše dědina má raritu - hřbitov uprostřed
vesnice, většinou bývají hřbitovy někde na okraji). No a před hřbitovem
je takový pěkný plac, trochu vydlážděný, trochu zatravněný, trochu
osázený, s takovou pěknou minikašničkou.
Takže ten miniplácek před tím hřbitůvkem se možná stane plochou pro parkování aut.
Au.
Vzpomínám si na jednu písničku od Joni Mitchel. V té písni byla slova: vydláždili tady ráj a parkoviště tady je.
Netvrdím,
že je tady zrovna ráj. Ale děsně děsně děsně je mi líto, že jakýkoliv
pěkný kus země je zabetonován a zastavěn. Parkovišti, sklady, montážními
halami. Možná, kdyby byla ta naše země velká jako Amerika, možná by mě
to tak nemrzelo. Ale my nejsme velcí. Nemáme obrovskou rozlohu země.
Jsme malá zem, a strašně mě štve, že se ta malá zem trhá na kusy a ničí.
Hernajs.
Zase jsem ve vyšších sférách a připadám si jako agitka pro stranu
zelených. Nejsem tak uvědomělá (a zelení jsou moc extrémní ) - jen mám
prostě ráda pěkné věci, a příroda patří k pěkným věcem. Stromy patří k
pěkným věcem. Potoky a rybníky patří k pěkným věcem. Květiny a keře
patří k pěkným věcem. A taky ptáci, kteří mají kde usednout, včely,
které bzučí vzduchem a pomáhají přírodě i sobě, kachny i labutě, které
si plují po řece. To všechno patří k pěkným věcem.
A plácek před hřbitovem, který vypadá jak miniparčík, taky patří k pěkným věcem....
Ráda bych si řekla - psi štěkají, karavana jde dál.
Jen nevím, kdo je tady pes a kdo je karavana...
Před hřbitůvkem, dnes, a doufám, že ještě dlouho...
Žádné komentáře:
Okomentovat