Je
fakt, že nejlíp se fotí a nejlíp na fotkách vypadají ženy. Pózující
chlapi vypadají už tak nějak prapodivně, leda by byli zachyceni
momentkou, ale to už je jiný typ fotografie.
Skvěle se fotí i děti, z jejich fotek čiší energie, nebo na nás dýchne něha a hlavně, naprostá upřímnost.
A nesmím zapomenout na zvířata, ty někdy dokážou zapózovat, jako zkušená modelka.
Další
kategorie (ach, ty škatulky) jsou takzvané momentky. To jsou vůbec
nejbáječnější fotky. Zachyceno v pohybu, tak tomu taky občas říkám. A ne
vždy se po daří dobrý úlovek. Nemůžu zapomenout na nádhernou sérii na
blogu Pavla K. Šlo o dvojici na Karlově mostě (klidně si klikněte),
moment jejich setkání. Ani jsem si nepřipadala jako šmírák, nic
nezastírali, a byla to opravdu nádherná dvojice. (Fakt se na odkaz
podívejte!)
Momentka v pohybu, rozevláté vlasy,
šok ve tváři, nečekaný smích, zakryté oči, nálet holuba nebo racka na
jídlo, které dotyčný má zrovna v ruce, rozběhnuté stádo býků, tygr ve
skoku, kočka, která si dává zrovna dvacet, zvědavý kukuč slepice,
ženich, kterému spravují kytku na klopě...
Hodně
lidí rádo fotí. Fotí právě tyhle momentky, ale také fotí spořádaná
rodinná fota. Takzvané hromadné fotografie. Jsou narozeniny? Tak hurá,
všichni kolem oslavence. V popředí dort a kytka, případně dárky. A proč
ne? Vždyť tohle jsou chvilky, které zachytíme jen v téhle jediné fotce. V
další vteřině ta chvíle bude pryč... ale ta jedna jediná už zůstane.
Zakletá do fotografie. Nezestárne a nezestárnou ani lidé na té
fotografii.
Jsou pózy a pózy. Většina lidí
pózovat neumí, cítí se nejistě, neumí se tvářit. Taky patřím mezi ně, na
fotkách většinou vypadám jako idiot. Pokud mám možnost se při focení
vidět v zrcadle a srovnat si ksicht, jak se říká, tak je výsledek ještě
snesitelný. Ale fotit se naslepo, získávám výraz utečence z ústavu.
O čem jsem to vlastně chtěla psát? O fotkách a taky o fotoartu. O pózujících fotomodelkách nebo obyčejných dívkách. O pózách...
Protože, ne každá umělecká fotka se mi líbí.
Chtěla
bych ještě dodat - ne, nejsem žádný odborník na fotografie a občas mám
pocit, když vidím nějaké foto velmi chválené, že nerozumím ničemu. Ale
to mi nebrání, abych se nedívala a zkrátka - fotka na mě působí nebo
nepůsobí.
Projíždím na gůglu různé. Děvy a mladé ženy
prostovlasé, rozevláté, v šatičkách, šortkách, s rozevlátým šátkem,
ležící v trávě, elegantně sedící v křesle nebo na nějakých starých
schodech... zralé ženy nejčastěji v roli mámy, nebo babičky plné vrásek a
s moudrýma očima.
A připadá mi, že nejlepší
fotky jsou takové, které vypadají jako momentky. Když modelka sice
pózuje, ale vypadá přirozeně, jako by byla zachycena v pohybu.
V
následující přehlídce jsou fotky, které jsem si propůjčila z netu.
Odkazy na autory jsou skryty přímo ve fotografiích. Vytáhla jsem jich
několik, pro ilustraci...
Řekla bych - póza. Naaranžovaná a umělá. Netvrdím, že fotka není hezká nebo dobrá, ale připadá mi umělá.
Póza umělá, přesto však rafinovaná. Tohle už se mi líbí víc.
A tyhle fotografie jsou zřejmě pózující, ale vypadají, jako by byly zachyceny v pohybu. Tyhle beru bez námitek... tedy obrazně.
Taky má své místo v životě. Zažila mnohé, určitě lásky, ztráty i nálezy a zase ztráty...
A
což tyto zralé dámy, které nafotily charitativní kalendář, ve kterém
odložily svoje šaty a předvedly se takové, jaké jsou? Palec nahoru za
odvahu.
A na závěr jeden kouzelný obrázek. Póza? Možná. Ale moc hezká...
Všechny fotky zde jsou propůjčeny z netu.
Odkazy ke zdroji jsou přímo ve fotce.
Tedy, aspoň doufám.
Žádné komentáře:
Okomentovat