Méďové a tučňáci

8.12.2012

Když jsem tenhle týden zavítala do Brna, probíhala jsem nejdřív Vaňkovku - i první patro. Hledala jsem totiž Kodak, který byl nakonec v přízemí a kolem kterého jsem prošla a kterého jsem si nevšimla. Mimochodem, stejně to bylo k ničemu.

Ale naštěstí jsem sebou měla digidrahouška a když jsem viděla vánoční výzdobu, foťák měl pré.

(Pozn. - a pro ty, kdo hádali v minulé anketě, pod fotogalerií je správná odpověď.)

Rodina tučňáků. I tučňáčkové slaví vánoce a dávají si do nosu.

Nebo do zobáku?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čaj a káva. Slušná nabídka sypaných čajů a zrnkové kávy! Voňavé zaměstnání.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zaujali mě krásní sněžní medvídkové ve výkladu. Rychle jsem vycvakla a odcouvala, aby mi náhodou někdo nesebral digitálek.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Celá hala vyzdobena - kolem zábradlí světelné girlandy a na třech místech třikrát tři stromečky.

Pěkné, barevné a umělé.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tučňáčky vystřídali méďové. Tenhle si dává dvacet, v krásných modrobílých peřinkách, v pěkné bílé postýlce, s barevnými stromečky hned za hlavou. Medvídek je vybaven šikézní modrobílou čepicí a krásnou modrou šálou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak jsem řekla - méďové jsou všude.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Možná obdivují ty pěkné svítící girlandy!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nebo mají vyzrálejší vkus a obdivují nádherné fotoobrazy na plátně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když zvednou hlavu, můžou se pokochat pohledem na barevné vánoční koule a světelné řetězy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Medvídkové opravdu nejsou opuštěni. Je tu celá rodinka. Tučňáčkové se řadí ke stromku, zřejmě budou zpívat koledy. Nejstarší méďa zasedá k pianu a nezbedný medvídek napodobuje Michelle Pfeipffer. Pódium je v sympatické modré barvě a určitě se k této rodince přidají i živí zpěváčci.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nedalo mi to a obešla jsem tuto divnou společnost z druhé strany. A měla jsem nezbednou chuť zatat méďáka za plyšový ocásek...

 

 

A mimochodem, sekyrku jsem našla na střeše.

To jen jako dovětek, k těm ztraceným věcím.

(A ani se neptejte, jak se tam dostala... je to tak primitivní, že by to nikoho nenapadlo, včetně mě.)

 

P.S. - k minulému článku:

 

Letem světem jsem se v nedávném článku zmiňovala, že nemůžu najít ruční šlehač, formu na vánočku a sekyrku.

S potěšením můžu oznámit celému světu (i když je to světu srdečně fuk), že jsem našla všechny tři věci. Nečekaně, náhodně. Ale musím říct, že posledně jmenovanou jsem našla na místě, kde bych ji věru nečekala.

A kdeže se sekyrka skrývala?

Můžete si tipnout v anketce.