Mám ráda?

18.12.2012

Trochu zaspávám soutěžní zadání u Lucerny a tak jsem se dnes probrala a zapřemýšlela.

Mám vůbec něco ráda?

Ale jo, mám. Zas takový negativista nejsem.

A pak jsem zjistila, že mám ráda spoustu věcí. Dokonce tolik, že článek by to nepobral.

Zkusila jsem tedy udělat jakýsi výběr. Co mám ráda, zadání deváté.

Mám ráda roční období.

 

Jaro, které přináší změnu, naději a růst. Je nádherně zelené a mladé. Zlaté deště a pozdější pampelišky zlatě svítí už do daleka. Voní první fialky, červenají se tulipány, šedivá a pustá pole začínají pomalu zelenat. Stromy jako závějemi jsou obaleny třešňovými a jablečnými kvítky.

 

Léto - mírné i parné, plné slunce a růží. Zmrzlinové poháry, večery u ohně, grilovačky a koupání. To jsou symboly léta - navíc, dlouhé dny, plné světla.

 

Podzim - lehké usínání a kouzlení s barvami. Když se vydaří babí léto, je velmi krásné. Stromy hýří barevnými listy, od světlých žlutých tónů přes decentně rezavou, až po oslnivě červenou. Do toho pozadí zelené - a máme tu úžasný barevný obraz.

Jablíčka, brambory v popelu a kaštany. To je pro mě symbol podzimu.

 

Zima? I ta má své místo. Bohužel, v posledních letech je nějaká rozšklíbená, utahaná a mrzutá. Ubrečená, zamlžená a šedá. Ale občas se nadýchne, zatřese hlavou a snese nám krásný modrý den a sněhovou nadílku - svátek ticha a krásy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mám ráda živly (pokud jsou pod kontrolou). Zemi, vzduch, vodu, oheň.

Mám ráda pohled na oblaka, jak si líně plují, některé temné, jiné běloučké, beránčí. Mám ráda vodu. Pohled na vodu mě uklidňuje a když je někdy krásně a spatřím zrcadlení, neodolám - a fotím.

Mám ráda listí na stromech, jemně žilkované, s různými tvary. Jehličí, některé krátké, jiné dlouhé, vždy však pichlavé. Vůni smrkových a borových šišek.

Mám ráda kameny. Kulaté oblázky, jemně ohlazené. S nenápadnými sprškami barev nebo jemně protkávané barevnými nitkami.

A také východy a západy slunce, gejzíry barev, někdy přes celou oblohu, jindy skromně pár paprsků.

Mám ráda světýlka. Jakékoliv čajové či normální svíčky, jejich plamínky. Také lampy, nejvíce takové vitrážové, které hází různé barevné odlesky. Mám ráda světýlka na vánočních stromcích a světýlka na různých stromech nebo oknech, které jsou pěknou předvánoční výzdobou.

 

Mám ráda, když vidím něco neobvyklého, něco, co oživí místo, kolem kterého procházím, něco, co nedevastuje a neničí. Mám dobrý pocit, když vidím šikovný nápad a kousek pěkné práce.

Mám ráda svoji knihovnu.

Mám ráda, když se mi něco podaří. Ať je to vaření, pečení, pletení, malování nebo aranžování sýrových ksichtíků na talíři.

Mám ráda starou porcelánovou sadu, nebo spíš její zbytek - čajová souprava, kterou kdysi dostala moje máma ke svatbě. Zbyly jen dva šálky, čajová konvice a mléčenka, obojí už bez pokliček. Ještě jsme měli cukřenku, ale tu před lety vysomrovala od mámy moje švagrová.

Mám ráda dárečky. Loni jsem dostala od kamošky soupravu tyčinek na pálení, malou aromalampu s dvěma voňavýma svíčkama, ale když jsem rozbalila a vytáhla keramickou kočku s naprosto šílenými puntíky a potutelným výrazem, tak ta mě dostala nejvíc.

No, a taky ještě dobré papu a tureckou kávu. Nepřekapávanou. S voňavou pěnou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mám ráda své čtyřnohé miláčky. Z posledních let to byli dva pejsci, Dan a Baski - první zašel na stáří v pěkném věku 17 let, druhého jsem musela nechat uspat veterinářem, když mu bylo 14 let. Oba psy jsem těžce oplakala (a moje máma toho prvního dvakrát tolik). Každý z nich jiný, jeden odvážný, druhý poslušný. Vlastně se dá říct, že oba odráželi vlastnosti svých paniček.

Kočulenky, to je další tradice, která u nás tak nějak plíživě zavládla. Nemám tu všechny, které prošly našimi domovy, to by ani nešlo. Ale pamatuji si, jak se k nám jednou přižralo asi jedenáct koček (to bylo v minulém bydlišti) a když šla jednou máma na vlak, ty kočky pochodovaly za ní, jedna za druhou, jako housata. Tenkrát jsem litovala, že nemám foťák, protože to by byla bombastická fotka.

Další micinky přicházely a odcházely, některé vydržely dlouho, jiné jen pár měsíců nebo let.

S jednou z nich jsem se musela nedávno rozloučit a dát ji také uspat a můžu říct, že mě to bolí ještě dnes.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mám ráda tradice a staré zvyky. I když mnohé už mizí z našeho ztřeštěného supermoderního světa, jsem ráda, že mnohé se ještě udržuje. Mám ráda, když po letech narazím na stavbu, která nebyla zrekonstruovaná nebo pro jistotu zbořena. Mám ráda, když nacházím stálé věci - jsou jako kotva, která drží v tom bláznivém světě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mám ráda kytky. Rostlé i řezané, ale více rostlé. Zlaté hlavičky pampelišek zjara a rozjásané slunečnice v létě. Něžné šeříky v máji a voňavé růže všech barev přes celé léto. Kosatce i konvalinky, jasmín i třešňové kvítky... skromnou krásu fialek a kopretin, nenápadně půvabné květy heřmánku i atraktivní květ jakéhosi česneku, který nám vykvetl asi před třemi lety.

 

Mám ráda staré stavby, řemeslnou práci, umění, které vdechli starým kostelům kameníci, sochaři, tehdejší architekti - a malíři. Mám ráda staré sochy, jednoduché kapličky, zahrady, železné umělecky tepané ploty, smysl pro krásu, vkus a harmonii.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

P.S. tentokrát mimořádně všechny fotky jsou opravdu moje... Nic z netu!

P.P.S. - ty moje kecy byly moc dlouhý. Trochu jsem to probrala.