Trochu zaspávám soutěžní zadání u Lucerny a tak jsem se dnes probrala a zapřemýšlela.
Mám vůbec něco ráda?
Ale jo, mám. Zas takový negativista nejsem.
A pak jsem zjistila, že mám ráda spoustu věcí. Dokonce tolik, že článek by to nepobral.
Mám ráda roční období.
Jaro,
které přináší změnu, naději a růst. Je nádherně zelené a mladé. Zlaté
deště a pozdější pampelišky zlatě svítí už do daleka. Voní první fialky,
červenají se tulipány, šedivá a pustá pole začínají pomalu zelenat.
Stromy jako závějemi jsou obaleny třešňovými a jablečnými kvítky.
Léto
- mírné i parné, plné slunce a růží. Zmrzlinové poháry, večery u ohně,
grilovačky a koupání. To jsou symboly léta - navíc, dlouhé dny, plné
světla.
Podzim - lehké usínání a kouzlení s barvami. Když se
vydaří babí léto, je velmi krásné. Stromy hýří barevnými listy, od
světlých žlutých tónů přes decentně rezavou, až po oslnivě červenou. Do
toho pozadí zelené - a máme tu úžasný barevný obraz.
Jablíčka, brambory v popelu a kaštany. To je pro mě symbol podzimu.
Zima?
I ta má své místo. Bohužel, v posledních letech je nějaká rozšklíbená,
utahaná a mrzutá. Ubrečená, zamlžená a šedá. Ale občas se nadýchne,
zatřese hlavou a snese nám krásný modrý den a sněhovou nadílku - svátek
ticha a krásy.
Mám ráda živly (pokud jsou pod kontrolou). Zemi, vzduch, vodu, oheň.
Mám
ráda pohled na oblaka, jak si líně plují, některé temné, jiné běloučké,
beránčí. Mám ráda vodu. Pohled na vodu mě uklidňuje a když je někdy
krásně a spatřím zrcadlení, neodolám - a fotím.
Mám ráda listí
na stromech, jemně žilkované, s různými tvary. Jehličí, některé krátké,
jiné dlouhé, vždy však pichlavé. Vůni smrkových a borových šišek.
Mám ráda kameny. Kulaté oblázky, jemně ohlazené. S nenápadnými sprškami barev nebo jemně protkávané barevnými nitkami.
A také východy a západy slunce, gejzíry barev, někdy přes celou oblohu, jindy skromně pár paprsků.
Mám
ráda světýlka. Jakékoliv čajové či normální svíčky, jejich plamínky.
Také lampy, nejvíce takové vitrážové, které hází různé barevné odlesky.
Mám ráda světýlka na vánočních stromcích a světýlka na různých stromech
nebo oknech, které jsou pěknou předvánoční výzdobou.
Mám
ráda, když vidím něco neobvyklého, něco, co oživí místo, kolem kterého
procházím, něco, co nedevastuje a neničí. Mám dobrý pocit, když vidím
šikovný nápad a kousek pěkné práce.
Mám ráda svoji knihovnu.
Mám ráda, když se mi něco podaří. Ať je to vaření, pečení, pletení, malování nebo aranžování sýrových ksichtíků na talíři.
Mám
ráda starou porcelánovou sadu, nebo spíš její zbytek - čajová souprava,
kterou kdysi dostala moje máma ke svatbě. Zbyly jen dva šálky, čajová
konvice a mléčenka, obojí už bez pokliček. Ještě jsme měli cukřenku, ale
tu před lety vysomrovala od mámy moje švagrová.
Mám ráda
dárečky. Loni jsem dostala od kamošky soupravu tyčinek na pálení, malou
aromalampu s dvěma voňavýma svíčkama, ale když jsem rozbalila a vytáhla
keramickou kočku s naprosto šílenými puntíky a potutelným výrazem, tak
ta mě dostala nejvíc.
No, a taky ještě dobré papu a tureckou kávu. Nepřekapávanou. S voňavou pěnou.
Mám
ráda své čtyřnohé miláčky. Z posledních let to byli dva pejsci, Dan a
Baski - první zašel na stáří v pěkném věku 17 let, druhého jsem musela
nechat uspat veterinářem, když mu bylo 14 let. Oba psy jsem těžce
oplakala (a moje máma toho prvního dvakrát tolik). Každý z nich jiný,
jeden odvážný, druhý poslušný. Vlastně se dá říct, že oba odráželi
vlastnosti svých paniček.
Kočulenky, to je další tradice,
která u nás tak nějak plíživě zavládla. Nemám tu všechny, které prošly
našimi domovy, to by ani nešlo. Ale pamatuji si, jak se k nám jednou
přižralo asi jedenáct koček (to bylo v minulém bydlišti) a když šla
jednou máma na vlak, ty kočky pochodovaly za ní, jedna za druhou, jako
housata. Tenkrát jsem litovala, že nemám foťák, protože to by byla
bombastická fotka.
Další micinky přicházely a odcházely, některé vydržely dlouho, jiné jen pár měsíců nebo let.
S jednou z nich jsem se musela nedávno rozloučit a dát ji také uspat a můžu říct, že mě to bolí ještě dnes.
Mám
ráda tradice a staré zvyky. I když mnohé už mizí z našeho ztřeštěného
supermoderního světa, jsem ráda, že mnohé se ještě udržuje. Mám ráda,
když po letech narazím na stavbu, která nebyla zrekonstruovaná nebo pro
jistotu zbořena. Mám ráda, když nacházím stálé věci - jsou jako kotva,
která drží v tom bláznivém světě.
Mám
ráda kytky. Rostlé i řezané, ale více rostlé. Zlaté hlavičky pampelišek
zjara a rozjásané slunečnice v létě. Něžné šeříky v máji a voňavé růže
všech barev přes celé léto. Kosatce i konvalinky, jasmín i třešňové
kvítky... skromnou krásu fialek a kopretin, nenápadně půvabné květy
heřmánku i atraktivní květ jakéhosi česneku, který nám vykvetl asi před
třemi lety.
Mám
ráda staré stavby, řemeslnou práci, umění, které vdechli starým
kostelům kameníci, sochaři, tehdejší architekti - a malíři. Mám ráda
staré sochy, jednoduché kapličky, zahrady, železné umělecky tepané
ploty, smysl pro krásu, vkus a harmonii.
P.S. tentokrát mimořádně všechny fotky jsou opravdu moje... Nic z netu!
P.P.S. - ty moje kecy byly moc dlouhý. Trochu jsem to probrala.
Žádné komentáře:
Okomentovat