Kruci, jsem shopaholik
5. srpna 2012 v 13:59 | ANA | O nesmrtelnosti chrousta
Při čtení knížky Báječný svět shopaholiků jsem si uvědomila jednu neuvěřitelnou pravdu.
Jsem shopaholik.
Protože shopaholik přece nemusí nakupovat nutně jenom hadříky a boty. Shopaholik je každý, kdo rád a hodně nakupuje! A už vůbec, pokud nakupuje nad své možnosti.
Protože shopaholik přece nemusí nakupovat nutně jenom hadříky a boty. Shopaholik je každý, kdo rád a hodně nakupuje! A už vůbec, pokud nakupuje nad své možnosti.
No, já nakupuji ráda. Na nakupování hodně mi chybí finanční prostředky. Ale kdybych je měla, tak nakupuji snad denně.
Tuhle
úděsnou pravdu jsem zjistila v posledních pár dnech, kdy jsem si
slibovala, že nebudu už kruci utrácet, když je letní sezóna a finanční
krize. Teda ta moje malá domácí, na světovou kašlu.
Druhý
den - u naší trafikantky vajíčka, v druhém obchodu dvoje granule pro
kočky, nějaké křupky a čaj. Jé, toaleťáky, na ty jsem málem zapomněla.
Třetí
den znovu do druhého obchodu, koupit prášek na praní. A když už jsem v
tom obchodě byla, koupila jsem si kousek spodního prádélka, černého s
bílými puntíky. Nebudu jmenovat. A taky Savo, musím mít v zásobě něco
pro desinfekci.
Čtvrtý den - důslednost sama, minula jsem všechny obchody.
Ale dala jsem si v cukrárně dva kopečky zmrzliny.
Další
den - mléko v akci! No a protože okurky už téměř sežrány, tak zakoupeny
další. A když mají v akci broskve, tak proč je nevzít taky, že...
Další den - návštěva drogerky. Šampon na vlasy Timotei, jedny granule pro kočku, Savo perex a lepicí pásku na moly.
Další den - salám došel, taky sýr už dochází a mají ty báječné zákusky...
V
dalším obchodě mají jogurty s dobrou cenou. S fakt dobrou cenou, na
dnešní poměry. Takže dva, čtyři - ne, raději rovnou šest. Jo a taky
potřebuju máslo.
No ne, takhle by to nešlo, vážení.
No,
za pětistovku jsem si koupila Hunger games v Knižním klubu, všechny tři
díly v jednom. A bylo to megabalení a vymazlený vzhled. Kdo by odolal!
Další
pětistovku jsem vyvalila za fotky (focení na průkazku), za průkazku, za
nové cibule (myslím normální cibule rostlé, nikoliv hodinky), za
maliny, jahody a borůvky, o šíleně drahém česneku ani nemluvě. A když už
jsem byla v tom utrácení, koupila jsem si na nádraží dva croisanty
máčené v čokoládě.
Připouštím, že většina z toho, co jsem jmenovala, jsou poměrně nutné věci. Které bych koupit musela.
Ale je spousta věcí, které mít nemusím a přesto bych kupovala.
A v tom vidím skutečný shopaholismus.
Kdybych
ty prachy měla, utrácela bych je za knížky. Můj seznam je na naplnění
jedné slušné knihovničky, převážně fantasy, taky nějaké scifíčko a
horůrek. A k tomu několik takzvaných společenských románů, několik
humorných románů a několik hlubokomyslných.
O publikacích, jak něco zhotovit, ani nemluvě.
A to nemám všechno, co se mi mihne před očima!
V
ten čtvrtek jsem chodila kolem výkladů a nedívala se do nich. Proč,
když si člověk nemůže nic koupit. Jedu teď totiž v systému OU.
A
věřte, že mě to až fyzicky bolelo, když jsem šla kolem obchůdku s
materiálem na scrapbook, kolem výtvarných potřeb, kolem nádherných
čajových konviček, a obchůdku s kabelkami a musela je minout. Minula
jsem obchod s aromalampami a svíčkami a voňavými oleji. Obchod s
přízemi, krásnými melírovanými barvami. Obchod s čaji, zelené, černé i
bílé čaje, ovocné směsi, v nejrůznějších příchutích a vůních.
Kupuju
věci, které neužívám. Pardon, jinak. Kupovala jsem věci, které jsem
neužívala. A tak mám doma několik souprav hrnků, hrnce, barevné svíčky,
misky, talířky... i když tohle jsou věci, které se prostě neztratí.
Ale
stejně tak mám krémy a olejíčky, které neužívám, nebo jen zřídka. Těžko
odolávám koupi barevné palety očních stínů, jsou tak lákavé! Ale při
mém stylu líčení mi jedny stíny vydrží minimálně pět let.
Laky
na nehty. Mám jich pěknou řádku, když jsme jezdili na Expo Praha,
vždycky jsem si jich několik koupila a to jsem se ještě musela držet,
abych toho nezkoupila víc. Lakuji se jednou za čas, když mám náladu... a
spíš v létě než v zimě.
Když vidím katalog Bio
Relaxu, zkoupila bych to všechno. Všechny ty nádherně vypadající
olejíčky, zábaly, krémy, pleťové masky a voňavé peelingy. Kupovala bych
voňavky. Na parfémy si netroufám, ale parfémové vody bych mohla mít
seřazené jako vojáčky. Vůně jsou moje. Květinové a citrusové, svěží vůně
mořské. Také ovocné. Růže, jasmín, neroli, pačuli, vanilka jen opravdu
decentně, ale více grep, pomeranč, černý rybíz (voní opravdu báječně),
kiwi a meloun. Bílý leknín, květ opuncie. To všechno voní jak rozkvetlá
zahrada.
Kupovala
bych obrazy a obrázky. Zdravý rozum mi velí - nic nebrat! Z logických
důvodů, nebylo by je kam dát. Ale lákají mě i stuhy, různé korálky,
sisalové zdobení, a když vlezu do obchodu s výtvarnými potřebami, jsem
jak léčený alkoholik - jen tupě a smutně zírám na různé papíry s různými
strukturami, akrylové barvy, akvarelové barvy, akvarelové pastelky,
různé fixy a barevné tužky a tuhy a tuše, temperové barvy, o ubrouscích
na decoupage ani nemluvě.
Přitom něco vyrobím jednou za uherský rok.
Lákají
mě deníčky. Sešitky s tvrdými deskami, s různými ornamenty, bez linek i
s linkami. Listuji jimi a představuji si, co do nich napsat...
Varné konvice, toustovače a topinkovače. Deky a povlečení. Ručníky a osušky. Vždyť já bych prakticky nakoupila v každém obchodu!
Jsem příšerná. A že jsem vlastně shopaholik, jsem si uvědomila po přečtení knížky, kterou jsem recenzovala v minulém článku.
Protože
shopaholik není jen člověk, který nakupuje drahé věci. Je to člověk,
který nakupuje věci, které nutně nepotřebuje, jen proto, že se mu líbí.
Že proměňuje jejich místo, bere je do ruky, odnáší je domů, vybaluje a
vychutnává si pohled na ně nebo báječný pocit z dotyku, pokud jde o
polštářek, měkoučký župan nebo báječnou teplou deku, která barevně oživí
pokoj...
Naštěstí nejsem ztracená existence.
Úvěrové karty vůbec nepoužívám, nepoužívám ani karty platební. Platím
hotově a díky tomu mám dobrý přehled, kolik to mincí a bankovek mám
ještě k mání. Platit platební kartou, jsem ztracená.
1.obraz kolážový. Prostě krásné věcičky, které zdobí a zpříjemňují život
Žádné komentáře:
Okomentovat