Cítím
to ve vzduchu, taková prapodivná vůně, trochu nostalgická, první
kouřové signály, první pálené ohně. Ví ještě někdo, že v ohni se dají
báječně opéct brambory? Naházet do žhaviska a prostě počkat? Pak je
zčernalé a horké přehazovat v dlaních a pak oloupat a zbaštit i bez soli
a másla? A jak jsou dobré...
Včera byl
nádherný letní den, takový akorát, dost horko, aby se dalo chodit v
krátkém a přitom ne vražedné vedro. Včera bylo tak, že by snad nikdo
nebrblal.
Jak jsem psala, včera jsem jela
čičkovi pro antibiotika. Navíc jsem vysomrovala antibiotické kapky do
očí, protože má jedno oko úplně zanesené. Antibiotika jsem naškrabala
nožem a vtlačila do kousku paštiky, kterou jsem našemu nebohému marodovi
natlačila do chřtánu. Nebo se aspoň o to pokusila, výsledek 80%. Vážně
je těžký bojovat s kočkou, která soustavně odvrací hlavu, čelisti má
pevně sevřené a v nejhorším případě kolem sebe seká packama. Naštěstí je
náš čičák už natolik oslabený, že se to dalo zvládnout.
Zdá
se, že dnes mírně pookřál. Sice ještě nežere, ale už seskočil z křesla a
odkráčel se napít vody. Teď trucuje na kamnech a tváří se, jako bych mu
soustavně ubližovala. No, svým způsobem mu soustavně ubližuju, to je
fakt.
Za chvíli bude čas na další antibiotikum a pak uvidím, co večer.
Ale dosti o kočkách.
Včera,
jak jsem tak jela na kole, mi padlo do očí jedno slunečnicové políčko.
Protože bylo už odkvetlé, takové podzimní. Zprava strniska, zleva
slunečnicová hněď.
Když jsem jela z veteriny, zaujala mě kubistická silnice.
Musíte uznat, že něco takového není často k vidění.
Taky jsem projela kolem jednoho starého domu.
Zastavila se, vrátila se a udělala pár fotek.
Mimochodem, všimli jste si nápisu na dveřích?
Až budou fanynky hledovat Pět nakupujících chlapců, pak vězte, že jsou skryti tuná.
Protože to je nejlepší úkryt!
Protože tady by je nikdo nehledal.
Ještě na některé dotazy, které padly ve včerejších komentářích:
Kocour už je starší, takže svým způsobem počítám, že dlouho nebude, má asi přes dvanáct let.
Ale byl zatím dobrý, v pořádku - až teď zničeho nic začal strašně prskat a pšikat. Nějaké nachlazení.
Potom
se přidal mírný otok čelisti, který zatím bohužel přetrvává. Mám obavy,
aby to nebyl nějaký zánět. Taky se mu začalo potahovat oko, postupně
přestával žrát a naposledy, jak jsem psala, žral v neděli ráno pár
kousků syrového masa. Měla bych ho vzít k veterináři, ale ještě před
několika dny ho bylo nemožné chytit, nacpat do bedny a odvézt. On je
totiž neobyčejně hbitý, když má pocit, že je ohrožen - a naposled, co
jsem ho vezla k veterináři, bylo, že jsem ho dala kastrovat.
Což mi dodnes nemůže zapomenout.
No, uvidím, jak zaberou antibiotika. Říkám si, neměla bych tak blbnout, jde jen o zvíře, není to člověk.
Jestli má odejít, tak odejde. Ale než k tomu dojde, zkusím všechno, aby se uzdravil.
Žádné komentáře:
Okomentovat