Jako mladé kuře neopeřené jsem byla celkem nevyhraněná, co se
muziky týká. Poslouchala jsem hlavně popík, klasické líbivé písničky,
střední proud.
Moje
oblíbená byla ABBA, nesmrtelné melodické písničky, které se, pravda,
dají poslouchat i dnes. Druhou klasickou stálicí byli Beatles, ale nijak
moc jsem je neprožívala, brala jsem je celkem normálně. V těch letech
jsem zapsala do vědomí stokrát přehrávané nahrávky Kryla a rockových
skupin jako Led Zeppelin, Black Sabbath a Nazareth, ale tak nějak mi
prošuměly hlavou a ukládaly se do povědomí, aniž bych se o to nějak
snažila.
V té době totiž u mě letěly popovky od Zagorky,
Zicha, Michala Davida. S klukama ve škole jsme se hádali do krve, když
oni po večerech poslouchali Pražský výběr a byli z nich unešení. Oni se
pošklebovali našim sladkým diskopísničkám, my zase jejich rockové
muzice. Ale všechno mělo svůj čas.
První
můj motýlek mě naučil poslouchat Kryla. Možná tím, že pidlikal na
kytaru a krylovky velmi procítěně zpíval a holky na něm visely očima,
včetně mě. Nevidomou dívku nám musel zpívat na přání snad stokrát a
Píseň neznámého vojína, či Anděla jsem za chvíli znala nazpaměť. Naučil
mě i hrát na kytaru, první akordy, prstoklad a rytmus. Zbytek už jsem
vychytávala sama, nadšeně jsem dřela, ničila si prsty až do krve a to
zcela dobrovolně. Díky tomu jsem se učila nacházet písničky, které se
dají zpívat s kytarou, takže české texty.
Můj první motýlek mě
naučil i lásce k rockovým skupinám a rockové hudbě. S nadšením jsem
zjišťovala, že písničky, které mě provázely v dětství, písničky z
bráchova magiče, staré nekvalitní nahrávky, jsou vlastně písničky od
těchto skupin. Judas Priest, Black Sabbath, Slade, Smokie, Nazareth, Led
Zeppelin. Stejně tak jsem objevovala i Pražský výběr (který už byl
známý, objevný byl pouze pro mě), Báru Basikovou, Janu Kratochvílovou a
brněnskou skupinu Progres 2 a jejich skvělá alba Dialog s vesmírem a
Třetí kniha džunglí. Díky prvnímu motýlkovi jsem se naučila poslouchat
hudbu, která mi na první poslech nepřipadala moc příjemná - a zjistila,
že existuje hudba, jejíž kouzlo člověk objeví až později.
Z alba Třetí kniha džunglí, skladba Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce.
Částečně pocta skupině Pink Floyd a jejich album s názvem The Dark Side of the Moon.
Můj
druhý motýlek byl zbarvený do přírodních tónů. Otevřel mi bránu do
světa folku a já s nadšením objevovala pro mě nové písničky od skupiny
Spiritual kvintet, romantické písničky od Žalmana, poetického Karla
Plíhala, jemně ironického Jardu Samsona Lenka a chlapsky romantického
Wabiho Daňka. Byly to písničky převážně o lásce a loučení, které si mě
prvně získaly a až postupně jsem přešla k písničkám o životě, o
ztrátách, o svobodě. Naučila jsem se oceňovat skvělé texty oněch písní, a
kupovala knihy o písničkářích.
Spiritual kvintet - písnička Nejdelší vlak z alba Šlapej dál.
Křehká, smutná, o loučení. Klip jsem sestavovala před časem, už jednou jej uváděla.
Můj
třetí motýlek byl samotář s jiskřivýma očima. Postrčil mě nenápadně ze
světa folku do světa country hudby a já najednou zjišťovala, jak velký
je rozsah žánrů a co všechno mi dosud unikalo. Znovuobjevila jsem
kapely, které jsem předtím sice znala, ale nijak nevnímala - staré známé
Fešáky a Plavce, v originálním znění Rangers a Greenhorns. Učila jsem
se další a další písničky, nejen od těchto dvou stálic. Díky tomu, žej
sem objevila svět Porty a Svojšického slunovratu, otevřely se přede mnou
další a další dveře a já zjistila, že country a trampské písničky
nejsou jen z nějakých třicátých let, ale že mají velmi zajímavé myšlenky
a že se v písničkách dá opravdu vyzpívat vše, od zklamání z loučení,
ztráty, prvních lásek, prvních iluzí, přes ironické a legrační hravé
textíky, po politické satiry, které jsou však nadčasové.
Objevila
jsem výtečnou skupinu Hoboes, bratry Ryvoly, Wabiho Daňka, a drsného
Kapitána Kida. Zpěvnou skupinu Pacifik, výborného Slávka Janouška s jeho
realistickými texty ze života, srandisty jménem Barel Rock (dnes
zaniklá skupina veterinářů, kteří hráli na všechno možné, včetně na
lopatu) a skvělé brněnské Poutníky.
Zde perfektně vycinkané Švartnové náramky, aneb Podobenství o náramcích.
Chraplák Roberta Křesťana a výtečný text. Poutníci.
A
čtvtrý motýlek přilétl z jiných končin. Na motýlích očí měl brýle a tam
někde uvnitře veselé srdce. Jen já byla jakási přisleplá a nepoznala
je. Přesto, on mi otevřel dveře k hudbě, jakou jsem do té doby neznala -
úžasné fantaskní hudbě skupin jako Clannad, zpěvačky Enyi a
fantastického Vangelise. Jako omráčená jsem poslouchala první tóny
těchto skupin, Enya mě okouzlila svým polochrámovým zpěvem, lehce
střihnutým mystikou, Clannad zněl podobně a Vangelis? Jeho nádherné
skladby poslouchám i dnes, Blade Runner nebo Dobytí ráje jsou tím
nejlepším, co napsal.
Zde jedna z nejkouzelnějších písní a nejkrásnějších klipů.
Enya, Carribean blue. Nechte se unášet na vlnách valčíkové melodie...
Od
té doby jsem se odrazila a začala hledat sama. Moji motýlci mě
nasměrovali a ukázali, že hudba není jen jeden omezený proud, že hudba
má křídla a je všestranná. Ukázali, že existují vymazlené texty,
perfektní hudba, nádherná melodie, propracovaná alba. Ukázali, že kouzlo
melodie může člověk pochytit až po několikerém poslechu. Že nemám
ustrnout na místě a vstřebávat i hudbu, kterou neznám a která se mi na
první poslech nelíbí - jeden totiž nikdy neví, víme?
Objevila
jsem desítky a stovky dalších písniček, skupin, skladatelů, písničkářů,
české texty i originální texty. Jsem schopna poslouchat pop, rock,
český střední proud, folk, country a také soundtracky, filmovou hudbu i
klasickou hudbu. Objevila jsem jména jako Jean Michel Jarre, Loreena
McKenitt, Asonance, Angel Voices neboli dnes Libera, Celtic women, Josh
Groban, Sarag Brightman, ale i znovuobjevila Smokie, Slade, Black
Sabbath a Kiss.
Myslím, že hudba nějak výrazně nezměnila můj život. Jen ho postrčila o kus výš a rozšířila obzory.
A naučila mě velké toleranci.
Nebo
taky jinak - nebyla to alba, která změnila můj život. Byli to moji
motýlci, kteří mě naučili poslouchat hudbu a vidět dál než na špičku
nosu.
Žádné komentáře:
Okomentovat